116. Let do Vídně - Konec cestování, Hvězdné datum: 11092012

To že jsem měl letěl letadlem 11. září, 11 let od známých útoků na WTC mi na klidu moc nepřidalo, ale co nadělám :) . Dopoledne nás autobusem zase zavezli na letiště a ve 13:20 byl naplánovaný odlet. Bohužel kvůli nějakému nedorozumění jsme až do dvou museli čekat na ranveji, ale potom jsme se konečně odlepili od země a 10 hodinový let začal. Pokračoval jsem ve včerejším filmovém maratonu(dalších 5 snímků :) ) a po půl šesté jsme přistáli ve Vídni. Tam jsem byl poprvé rád, že je Česká Republika členem EU, protože na rozdíl od všech Korejců, kteří museli čekat v dlouhé řadě, já jsem mohl projít celnici rychle :) . Pak už jen vyzvednou si velký kufr a mířil jsem k exitu, kde už na mě čekala moje rodina s nejlepším uvítáním, jaké jsem si mohl přát. Český chleba se solí. V jednoduchosti krása :) . Tak jsem ukončil svoje 4 měsíční cestování a tak končím i s tímto blogem. Doufám, že se vám líbil(jinak jste si ho neměli číst... :) ), bylo mi potěšením ho psát a třeba se znovu potkáme, až zase někam vycestuji :) .

Pár čísel: Pryč z Česka jsem strávil 124 dnů, navštívil 5 zemí, nalétal a najezdil cca 49000 km a mám 25GB fotek a videí.

K blogu: Celkově měl více než 4000 návštěv, takže zhruba 1000 na měsíc. To je mnohonásobně víc, než jsem čekal a hodně mě to potěšilo, děkuji. Napsal jsem víc jak 32 A4, přes 24 200 slov, 139 000 znaků. Nejdelší článek(91.) má téměř 700 slov, čímž hravě předehnal i můj maturitní sloh :) . Počet gramatických chyb není znám, protože tak vysoké číslo radši ani neznám :) .

115. Hotel, Hvězdné datum 10-11092012

Po přistání jsem prošel imigračním(brali mi otisky prstů a vyfotili si mě, takže s mými zločineckými plány je konec :) ) a protože let do Vídně mám až za 20 hodin, tak mi Korean Air na jednu noc zaplatila hotel. Autobusem nás tam zavezli(po cestě jsem zjistil první Zélandskou deformaci – v Koreji se jezdí napravo a já měl celou dobu jízdy nepříjemný pocit, že je něco špatně) a už jen podle budovy šlo poznat, že to bude něco lepšího než na co jsem po 4 měsících spaní v autě a backpackerech zvyklý. Recepční sice nevěděla co je to “Czech Republic“ a dokonce jsem ji v mém pasu musel najít jak se to píše, ale od té chvíle bylo všechno špičkové. Když jsem dorazil na pokoj, nestačil jsem zírat, všechno co bych si mohl přát. Vlastní koupelna, televize, 2 postele(asi abych měl na výběr :) ), ručníky, župany, mýdla, šampóny, internetový přístup, hřeben(poprvé za 4 měsíce jsem se učesal – hele, nesuďte mě, svůj jsem si nechal doma a na Zélandu jsem si ho zapomněl koupit :) ) a mnohé další. Taky záchod. Nejdivnější záchod co jsem kdy viděl. Měl na sobě spoustu tlačítek pro nastavování všeho možného, vyhřívané sedátko atd. Musel jsem si přečíst návod abych vůbec věděl jak ho použít. Všechno samozřejmě na kartu, ani výtah nejel, pokud jsem ji neměl. V ceně byla i večeře a snídaně. Když jsem přišel do jídelny, tak mě servírka uvedla ke stolu a pak jsem si šel vybrat co budu jíst. Měli tam švédské stoly se vším možným, pravda, většinou to byly ryby, olihně, mušle a jiné mořské potvory, ale našel jsem tam i hovězí steak, který jsem si dal. Jako přílohu jsem si dal nějaký fazolový salát, mrkev a housku(nic lepšího jsem v rychlosti nenašel – kdyby nebyly lidi kolem, tak bych možná vyzkoušel od každého něco, ale takhle jsem nechtěl vypadat jako vidlák :) ). Jako zákusek jsem si k tomu meloun, kiwi a hroznové víno a to jsem ještě zajedl zmrzlinou, kterou jsem si posypal lentilkama :) prostě luxusní večeře. Snídaně se nesla v obdobném stylu. Přemýšlel jsem, že si udělám malý výlet po okolí, ale na internetu jsem nenašel nic zajímavého v okolí a na nic delšího jsem neměl čas(a hlavně ztratit se v Soulu jsem nechtěl :) ). Takže jsem zůstal v hotelu, jako správný Čech si odnesl pár suvenýrů(jen nějaká mýdla, hřeben a samozřejmě koupací čepici) :) a v 10:30 jsem jel zpět na letiště. Mimochodem, zjišťoval jsem si cenu jedné noci v tom hotelu a vyšlo to na víc než 4000 kč... rozhodně nejluxusnější hotel, ve kterém jsem kdy byl. 

114. Let do Soulu, Hvězdné datum: 10092012

Vstával jsem o půl šesté a jel naposledy na Aucklandské letiště. Tam proběhlo vše bez problémů(jen jsem byl nervózní, že budu mít moc těžký kufr, ale vážil jen o 0,2kg víc, tak mi to vzali) a brzy jsem už čekal v letadle. Přede mnou necelých 10 000 kilometrů do Soulu, což trvalo téměř 12h, ale měli velkou nabídku filmů(za let jsem jich viděl 5), tak mi to celkem uteklo. Všiml jsem si že kromě filmů, hudby a her tam taky mají základní lekce korejštiny a říkal jsem si, že když tam letím, tak bych se mohl něco naučit. Poté co jsem se v první lekci dozvěděl že “Ano“ se řekne [Nééé] a “Ne“ se řekne [Anyjóóó] jsem to zase vypnul a pustil si další film.

113. Poslední den, Hvězdné datum: 09092012

Je to tu, poslední den, který trávím v Aucklandu, na Novém Zélandu, na jižní polokouli. Zítra letím domů, konec dovolené, zpátky do reality. Nemohl jsem se dostat z postele, nejradši bych teď dva zaspal :) . Ale nakonec jsem vylézt musel, ještě toho musím spoustu zařídit, nakoupit poslední dárky, vyměnit peníze, zařídit si odvoz na letiště a mnohé další. Půl dne jsem pobíhal po městě, protože půlka míst byla zavřená(naplánovat si tohle všechno na neděli byl taky nápad), ale aspoň jsem nemyslel na zítřek. Potom to na mě zase padlo a počasí jako by mi rozumělo -  chvíli pršelo, chvíli ne, stejně jako já jsem byl chvílemi v depresi a chvílemi se nemohl dočkat domova. Večer jsem si udělal nostalgickou procházku místy, kde jsem před 4 měsíci prvně chodil a zavzpomínal si :) . Pak zpátky na pokoj, pro jistotu opět nařídit 2 budíky a spát. 

112. Znovu do centra, Hvězdné datum: 08092012

Trošku jsem si přispal, pak si půjčil kolo a ještě jsem se trochu projezdil kolem. Nechal jsem si zrušit bankovní účet, kartu mi bohužel vzali, chtěl jsem si ji nechat jako suvenýr. Pak jsem už jen čekal na Michala, který se vracel z Tongy a zítra letí domů, tak si jen vyzvednul věci z backpackeru(nechal si tam kufr jako já) a rovnou jel na letiště, kde stráví noc, protože letí zítra ráno. Já jsem s ním jel do centra a ubytoval se tam, protože sám letím už za dva dny :( . Kdybych si mohl vybrat, tak bych tady asi zůstal déle, ale pravda je, že když vím, že je návrat nevyhnutelný, tak se už docela těším :) .

111. Auckland potřetí, Hvězdné datum: 07092012

Opět na letiště v Sydney(za poslední týden jsem tam byl 4x, už se tam orientuju :) ) a na check-in. Tam jsem měl trochu strach, protože jak jsem říkal, mohl jsem mít pouze 7kg zavazadel a měl jsem 11. Naštěstí se mi je podařilo obalamutit a prošlo to, takže v celkem dobré náladě(měl jsem tušit že to nevydrží) jsem šel na imigrační. Tam měli zase problém s mým pasem, museli to zpracovat nějak ručně, takže zdržování. Asi je to tím, jak se mi v Abel Tasman(80. příspěvek) namočil, ale zvláštní že v NZ to problémy nedělalo, což jsem jí taky řekl. Podívala se na mě tak chladně, že jsem cítil jak kolem klesla teplota o 5 stupňů a s vážným, patriotickým výrazem v obličeji řekla: „Ano, ale tohle je Austrálie.“, potom jsem už radši mlčel a jen přikyvoval :) . Tím problémy ovšem nekončily, na rentgenu mi celník zabavil pastu na zuby, že prý má větší objem než je povoleno. Můžu mít sebou 100ml a na pastě bylo napsáno 120g, což ovšem neznamená že je v tom 120ml pasty, nehledě na to, že byla v podstatě prázdná, ale hádat se s ním nebudu, po incidentu s pasem jsem už tak měl našlápnuto k vyvolání mezinárodního konfliktu :) . A jako třešničku na letištním dortu si mě opět vybrali na "náhodné" testování na stopy po výbušninách – tentokrát jsem k tomu navíc dostal zdarma prošacování... už asi vážně vypadám jako islámský extrémista. Takže ve celkem špatné náladě jsem nastoupil do letadla, které mě naštěstí docela potěšilo. Jednalo se o Boeing 777-300, asi nejhezčí letadlo se kterým jsem letěl a měli tam slušnou nabídku filmů, že mě až mrzelo, že let trval jen 3h a já stihl pouze jeden :) . Aucklandské letiště už znám taky skoro nazpamět, autobusem do centra a vlakem do toho ubytování, kde jsem si nechal velký kufr(tentokrát jsem nezabloudil :) ). 

110. Opět Sydney, Hvězdné datum: 06092012

Asi bych se měl už oholit, začínám vypadat nebezpečně. Jak to poznám? Když jsem byl na letišti, tak si mě vybrali na náhodné testování na výbušniny :) . Celník vzal takový divný tester, přejel mi ním různě po oblečení a zavazadlech(taky uvnitř), pak sundal ten papírek, který sloužil jako styčná plocha, strčil ho do skeneru a naštěstí to vyšlo negativně :) . Takže jsem v pořádku doletěl do Sydney, kde jsem ubytoval jako posledně a vyrazil do Bumerangové školy. Jedná se o obchod, kde vám prodají bumerang a ještě vás ho naučí házet, já bohužel lekci promeškal, ale bumerang jsem si koupil :) . Prý když budu následovat instrukce, tak se ho naučím velmi rychle házet i sám, ale já to vidím tak, že si pověsím na zeď a budu se na něj radši jen dívat. Pak jsem si vyrazil splnit jeden z mých australských cílů a to ochutnat klokaní maso :) . Zašel jsem si do jedné z restaurací, která ho nabízí(je jich tu překvapivě málo) a objednal si steak z klokana a místní pivo. Popis masa: Velmi jemné, je trochu cítit divočinou(něco jako když si u nás dáte divočáka) a celkem dobré(ale asi zůstanu u hovězího :) ). Ani pivo nebylo nejhorší a k tomu všemu nádherný výhled na záliv z restaurace. Bylo to asi nejdražší jídlo co jsem kdy měl(s pivem 37 dolarů = 740 kč), ale stálo to za to. Když se setmělo, zašel jsem ještě nafotit noční Operu a Harbour bridge a pak spát.