57. 20, Hvězdné datum: 29062012

Mám narozeniny! Je tomu 20 let co jsem se narodil a chodím po tomto světě(no to je asi trochu přehnané, asi jsem nechodil od prvního dne :) ). A díky tomu, že jsem na Zélandu to můžu začit slavit jako první(1. časové pásmo) :). Teď ale vážně, všechny dary zasílejte na 1400 Karamu Road, Hastings, New Zealand :) (ne aby někoho napadlo něco vážně poslat!), všem děkuji za poslaná přání, potěšila ;) . Tady mi mezitím spolubydlící přichystali menší oslavu, dokonce jsem dostal i dort :) . Pak ještě nějaký chlast k čemuž jsem přispěl mojí slivovicí, která se sice vypila, ale nelituju toho, protože padla na dobrý účel. No a pak se slavilo a slavilo :) .

56. Veget, Hvězdné datum: 28062012

V okolí už jsem nenašel nic co bych rád viděl, tak jsem se rozhodl, že dneska nikam nepůjdu a trochu povegetím doma. Když tak nad tím přemýšlím, to je vše co bych k tomu řekl :) .

55. Hastings, Hvězdné datum: 27062012

Dneska jsem se rozhodl, že místo nějakého výletu daleko si prohlédnu Hastings. Celé oblast Hawke's bay byla v roce 1931 zasažena silným zemětřesením, při kterém byla města Napier a Hastings těžce poničena a byla přestavěna v tzn. Art Deco stylu. Některé budovy z té doby jsou pěkné, jiné se mi teda moc nelíbili, ale celkově je to hezké město. Co se mi ale hodně líbí, že jak Napier, tak Hastings jsou plné krásných, starých aut. Pak jsem ještě zkoušel volat tomu Maorovi a neozývá se, takže předpokládám, že tam už neuspějeme, naštěstí jsme od jiných backpackerů co bydlí vedle nás(taky Češi :) ) dostali kontakt na další práci, tak snad to vyjde tam.

54. Offroad, Hvězdné datum: 26062012

Dneska jsme jeli opět rybařit, Sebastian říkal že musí potrénovat na ukulele, ale všichni ostatní jsme jeli. Na rybářské mapě jsme našli sjezd k řece, sbalili potřebné vybavení(udice, gumáky, pivo... :) ) a vyrazili. Jeli jsme v Michalově autě, protože jestli jsme chtěli dojet až přímo k řece, musí se jet kousek přírodou bez cest a jeho auto má pohon na všechny čtyři. Offroad ježdění je celkem sranda, zvlášť Michal si to užíval, ale stalo se to, co se dřív nebo později stát muselo... zapadli jsme :) . Nejdřív v bahně, kde stačilo je auto potlačit a potom ve štěrku, kde už to bylo trochu horší. Všichni ven a začalo vyhrabávání. Neměli žádné pořádné vybavení(lopata) a tak jsme museli trochu improvizovat(hrnce) :) . Do toho nám začalo poprchat, což nebylo zrovna příjemné, ale na druhou stranu se ukázala parádní duha, která dala vzniknout této krásné fotce(zde). Celkem jsme se tam s tím prali asi půlhodiny, ale nakonec se zadařilo a auto vyjelo. Pak už jsme si radši dávali pozor kam jezdíme :) . Objeli jsme několik míst, ale bohužel opět žádný úspěch na ryby. Večer jsem zkoušel kontaktovat toho maora, který nám sliboval práci, ale zatím se neozval a bez úspěchu... :(

53. Kartáček, Hvězdné datum: 25062012

Na práci jsme zatím pořád čekali, tak jsme vyrazili na výlet k blízkým vodopádům(já vím, pořád nějaké vodopády, ale mě se ten pohled nikdy neomrzí :) ). Kolem jsme si ještě udělali krátkou procházku krásnou přírodou. Pak jsme jeli na pobřeží, podívat se na moře, kde ale foukal silný a studený vítr, tak jsme tam moc dlouho nevydrželi a radši jsme jeli domů. S Michalem jsme se dohodli, že zase jednou budeme vařit spolu a udělali jsme si skvělé vepřové s bramborama(no, my, já jsme jen oškrábal brambory, na nic zodpovědnějšího jsem si nevěřil :) ). Jo a když jsme byli nakoupit suroviny, tak jsem v košíku našel někým zapomenutý zubní kartáček(takový ten fajnový, jak to má všude ohebné plochy, gumové stěrky a prostě vypadá víc jako sonický šroubovák Doctora Who, než něco, čím byste si čistili zuby), který si tam někdo musel zapomenout. Paráda, stejně jsem potřeboval nový... :)

52. Stěhování do Hastings, Hvězdné datum: 24062012

Slavili jsme až do čtyř rána a odhlásit z ubytování jsme se museli do desíti... recept na bolehlav. Ale nějak jsme to zvládli, sbalili(jak jsem později zjistil, každý z nás tam něco zapomněl :) ) a jeli na setkání s dalším párem Čechů, kteří taky sháněli práci. Tak jsem jim dal číslo na toho Maora a rovnou jsme to jeli s ním vyřídit a pak jsme s nima jeli hledat nějaké ubytování. My jsme sice měli už najitý jeden backpacker, ale podívat se i jinde nikdy neuškodí. Projížděli jsme různé možnosti a k mému příjemnému překvapení se rýsovali lepší a lepší nabídky. Nakonec se nás ubytovalo všech pět v motelu, které jsou obvykle dražší, ale protože jsme se ubytovali v jednom unitu, tak nám dali slevu. Je to vlastně takový malý byteček s dvěma ložnicema, obývacím pokojem, kuchyní, záchodem a koupelnou(je v ní i vana! :) ). Kuchyň je vybavená, v obýváku máme televizi, spousta prostoru a to vše jen za 100 dollarů týdně, což z toho dělá moje zatím nejlepší ubytování na Zélandu. A jako bonus tady chytáme nějakou wifinu, která je sice strašně pomalá, ale zdarma. Prostě krása. Jediný chudák je Sebastian, který jako jediný ne-Čech z nás, polovinu časů neví o čem se mluví :) .

51. Práce?, Hvězdné datum: 23062012

Práci mi majitel backpackeru sliboval už dlouho bez výsledku, tak jsme rozhodli(já, Sebastian a Michal), že nebudeme jen čekat a pokusíme se najít něco i jinde. Jeli jsme do nedalekého Hastings poptat s v jiných backpackerech jak to s prací vypadá. Objeli jsme asi 3 různé a bohužel všude nám říkali víceméně to samé. Práce je jen pro zkušené prunnery a nezkušení musí čekat. Naštěstí se mi ale ozval jeden kontraktor kterého jsem náhodou objevil a řekl že se s ním máme později večer sejít. Ukázalo že je to Maor, což trochu zchladilo moje nadšení(nejsem rasista, ale přece jenom se cítím bezpečněji když pracuju pod kiwákem), ale na druhou stranu musím říct, že až na jeho zjev vypadalo všechno relativně profesionálně. Podepisovali jsme smlouvy a daňová přihlášení, chtěl na nás kontakty a čísla bankovních účtů, což si vykládám jako dobré znamení :) . Práce by měla začít ve středu nebo čtvrtek na jedné z blízkých vinic. Takže veselí jsme se vraceli na backpacker s tím že zítra se budeme stěhovat do Hastings, abychom to měli blíž. Stěhování ovšem hlavně znamenalo oslavu se všema spolubydlícíma... :)

50. Rybaření, Hvězdné datum: 22062012

V okolí jsme už nenašli žádnou atrakci, kterou bychom chtěli nějak extra vidět, tak jsme udělali změnu a jeli na ryby. Já jsem sice nikdy nerybařil(i když mě to vždy lákalo), ale Michal je(aspoň to o sobě tvrdí :) ) zkušený rybář a prý už tady jednoho pstruha chytil. Tak jsme vyrazili na nedalekou řeku, Michal nahodil, Sebastian se učil na Ukulele a já mezi nima pobíhal a chvílu otravoval jednoho, pak zas druhého. Žádná nezabrala, tak jsem jeli na jinou lokaci, kde si rybaření vyzkoušel Sebastian a dokonce i já. Po krátké instruktáži co a jak jsem uchopil udici a hurá do toho. První nához...nic, ale druhý, věřte tomu nebo ne(opakuji, že jsem rybařil poprvé)... zase nic :) . No tak jsem prut vrátil do zkušenějších rukou a zase se dal na otravování(to mi šlo dobře :) ). Když nenastal žádný úspěch ani tam, tak bylo rozhodnuto o změně taktiky, jelo se rybařit na moře. Našli jsme jeden kamenný výběžek, který zasahoval asi 50m do moře a šli jsme na jeho konec, kde jsme narazili na nečekaného hosta. Tuleň. Mládě se tam vyhřívalo, schované v kamenech, naším příchodem se bohužel vylekalo a počalo se plácat do vody, čímž mi nedalo moc možností si ho řádně vyfotit, škoda. Když se dostal do vody, tak ještě chvíli plaval kolem než se úplně ztratil. Ale zážitek celkem silný, protože v přírodě jsem tuleně ještě neviděl a takhle na severu jsem je nečekal. Na ryby žádné štěstí nebylo ani na moři, takže to stejně skončilo tak, že jsme seděli na kamenech, popíjeli pivo, zpívali na jedinou melodii, kterou Sebastian umí zahrát na ukulele, nějaký španělský nesmysl a pozorovali západ slunce. I bez úlovku hodně povedený den :) .

49. Vodopády, Hvězdné datum: 21062012

Dneska jsme se nějak zdrželi a něž měli čas někam vyrazit, tak už byly dvě hodiny. Tak místo nějakého dlouhého výletu jsme s Michalem a Sebastianem jeli jen k nedalekým vodopádům(Tangoio falls), kde jsem konečně pořádně ozkoušel pohorky, které jsem kupoval speciálně na Zéland, protože něž jsme dojeli na místo, začalo trochu pršet. Až k vodopádům vedla asi půlhodinová, velmi bahnitá cesta, kde jsem byl zatraceně rád za pevnou, nepromokavou obuv a kde mí společníci těžce nadávali :) . Ale jako tradičně to stálo za to, byly tam 2 vodopády, oba krásné(takový pohled nikdy neomrzí). Pak domů, navečeřet a pak do společenské místnosti, kde pouštěli Pána prstenů 3, což k Zélandu sedí, tak jsem se přidal :) .

48. Mangatainoka hot springs, Hvězdné datum: 20062012

Spolu s Michalem a Sebastianem jsem se rozhodli ze si uděláme výlet, když máme volno. Jako cíl byly vybrány Mangatainoka hot springs, horké prameny na koupání, vzdálené asi 70km od Napier. Sbalili jsme se a vyjeli. Byť to bylo pouze těch 70km tak jsme jeli kolem dvou hodin, protože jen asi půlka z cesty byla na zpevněné silnici, zbytek jen štěrk a hlína v kopcích. V jednom bodě jsme dokonce museli přejet řeku(no spíš takový potok, ale stejně to bylo napínavé :) ). V té oblasti se pásli ovce, které si volně procházely po cestě a několikrát jsme musel čekat než nám uhnuly(jednou jsme je před námi hnali asi 500m, než našli místo kam se vyhnout – strmé kopce na obou stranách). Ale dojeli jsme a na místě to byla naprostá paráda. Voda tam natékala do dvou bazénků, všechno zdarma a byli jsme tam úplně sami. A jak byla horká, je to jen můj odhad, ale řekl bych kolem 38-40 stupňů, lezl jsem tam asi půl minuty než jsem se odvážil potopit celý :) . A vydržet vevnitř se taky nedalo moc dlouho, max 3 minutky a musel jsem se zchladit. Donesli jsem si pár pivek, něco k jídlu, s krásnou přírodou kolem a vegetovali jsme. Vydrželi jsme tam asi 2 hodiny(až do tmy) a pak zpátky. Cesta v těch kopcích, kolem strmé strže, ve tmě, no, místama jsem měl celkem strach, ale Michal řídil bezpečně a nakonec jsme vyjeli v pořádku. Skvělý den, tělo zregenerované a kromě benzínu vše zdarma... prostě nezapomenutelný zážitek.

47. Zodpovědný dospělý, Hvězdné datum: 19062012

Bez práce jsem měl konečně měl čas přes den abych si zařídil dlouho odkládaný bankovní účet. Rozhodl jsem se pro KiwiBank, které má pobočky úplně všude(na každé poště – jsou propojení) a je to jediná čistě Novozélandská banka, tak mi to snad vyhraje nějaké sympatie u místních. Jsou na backpackery připravení, nabídli mi účet s vedením zdarma, s internetovým bankovnictvím, kartou atd., za 20 minut vyřízeno a byl jsem majitelem novozélandského účtu. Takže si to shrňme: mám auto, 2 bankovní účty, 2 telefonní čísla, vydělávám, platím za sebe bydlení, jídlo, prostě všechno. Člověk, který mě nezná, by si mě klidně mohl splést s dospělou, zodpovědnou osobou :) . Zbytek dne jsem více méně proflákal, ptal jsem se na další práci, ale zatím to nevypadá dobře. Když pracuju, tak si říkám co bych dal za volno a když mám volno, tak si říkám, že bych možná radši pracoval... holt si nevybereš :) .

46. Sedmý den práce, dodatek: Konec packhousu, Hvězdné datum: 18062012

Už mě to v práci štvalo natolik, že jsem se rozhodl pro změnu. Proti zimě jsem si vzal dvě trička a proti nudě mobil a sluchátka. To se sice nesmí, ale venku jsou pravidla trochu volnější a hlavně, míň je tam na člověka vidět :) . A hned čas utíkal daleko příjemněji, navíc bylo pro mě dneska míň práce než obvykle, takže jsem se celkem flákal, jen chodil od jednoho konce na druhý a předstíral že něco dělám. Škoda jen že jsem tyto nápady a novou chuť do práce dostal až poslední den. Protože se muselo všechno dodělat, tak byl hodinu a čtvrt přesčas, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. Když jsem odcházel tak jsem ještě nabral co nejvíc jablek do kapes a domů. Říkal jsem si, že nějak oslavím konec práce, ale neměl jsem na to energii, jedno pivo a do hajan :) . Abych shrnul práci v packhousu, nebyla to žádná sranda, ale tak zlé to taky nebylo(peníze nebyly špatné), když jsem si na to zvykl a hlavně našel způsoby jak se co nejvíc flákat :) .

45. Den volna, Hvězdné datum: 17062012

V neděli se nedělá, takže jsem vstával až před dvanáctou(no “až“, když jsem šel spát po čtvrté, tak to zase tolik spánku nebylo), něco sníst a co teď. Se Sebastianem a Michalem(Čech, který bydlí ve stejném backpackeru a se kterým pracuju) jsme se předchozího dne domluvili, že se pojedeme někam podívat když máme volno, tak jsme začali plánovat. Jedno místo nám bohužel nevyšlo, protože tam se dá jít pouze za odlivu a to jsme akorát minuli. Tak jsme si nechali poradit od majitele backpackeru a vyrazili jsme na Te Mata Peak, nejvyšší bod v Hawke's bay(tak se jmenuje oblast kde se momentálně nacházím, 399 m.n.m., což sice nezní bůh ví jak moc, ale když si uvědomíte, že mořská hladina je doslova hned vedle, tak už to je o něčem jiném). Až nahoru vedle cesta autem, ale u vrcholu už to byl celkem adrenalinový zážitek, úzká cesta, zatáčky a strašný sráz dolů bez zábradlí... ale nějak jsme to zvládli a odměnou nám byl nádherný výhled(fotka s mojí maličkostí zde). Potom jsme ještě zamířili do blízké medárny(továrna na med? nevím jak se tomu správně říká :) ), kde měli i menší muzeum a hlavně vzorky na ochutnání zdarma :) . Měli tam asi 6 druhů medu, některé lepší, některé horší a některé opravdu divné, ale obecně musím říct, že český med mám prostě nejradši. Nakonec ještě krátká zastávka na pláži kvůli západu slunce a jelo se domů. Nejdřív jsme ale jeli nakoupit, protože jsme se rozhodli, že k večeři něco ukuchtíme. Koupili jsme 1,2kg hovězího(Rump steak) a k tomu brambory a šlo se na to. Já jsem těžký nekuchař, ale Sebastian a Michal prokázali zdatné schopnosti a výsledkem nám byly steaky s pepřem a kdo ví čím ještě s opečenýma bramborama se sýrem, cibulí, česnekem, paprikou, mrkví a žampiony. Byť mě celkový výčet surovin odrazoval, tak musím přiznat že výsledek byl víc než vynikající. Moje nejlepší jídlo na Zélandu(což není zas tak velký úspěch, protože konkurence se skládá s instantních polévek, těstovin a párků) a myslím, že to na dlouhou dobu tak zůstane. Nacpal jsem se(maso ještě zbylo na další večer) a krásně ospalý jsem šel spát. Skvělý konec za další skvělým dnem, škoda jen, že se zítra jde do práce.

44. Šestý den práce, dodatek: Divadlo, Hvězdné datum: 16062012

Práci venku mám rád čím dál tím míň, člověk je celý den v mokrém, zašpiní se a mnohé další. Ráno navíc pršelo, takže jsem byl občas na dešti, hrůza. Proto jsem se už nemohl dočkat konce dne, ale nejen z toho důvodu. Večer jsem se rychle šel zkulturnit a za kulturou. Milovníci Pána prstenů, připravte se na těžkou závist, protože jsem si koupil lístek na vystoupení Sira Iana McKellena(Gandalf z Pána prstenů). Bylo to v Hawke's Opera House a jmenovalo se to “Ian McKellen on stage, Tolkien, Shakespeare and you“(Ian McKellen na jevišti, Tolkien, Shakespeare a Vy). Název je všeříkající, první půlka byla vyhrazena povídání o Tolkienovi, jeho zážitcích a otázkám od publika, druhá o Shakespearovi(je známý Shakespearovský herec). Celý výtěžek šel na opravu divadla v Christchurchi, které bylo poničeno při zemětřesení. Vystoupení začlo naprosto famózní citací z Pána Prstenů, moje oblíbená pasáž, část kde utíkají před Balrogem. Když se divadlem rozeznělo mohutné „YOU SHALL NOT PASS“ naskočila mi husí kůže po celém těle. Přinesl svůj meč Glamdring(který potom poslal do publika a já si na něj sáhl :) ), kterým divoce máchal vzduchem, prostě úchvatné vystoupení. Potom začal vyprávět, odpovídal na otázky a tak dále. Druhá část nebyla vůbec tak nudná jak jsem si myslel(Shakespeare a já si zrovna nerozumíme), přinesl si seznam všech 37 her co Shakespeare napsal a po publiku chtěl aby je vyjmenovali, povedlo se :) . Pak předvedl některé parádní kusy z různých rolí, které za život hrál(tady zase můžou závidět Shakespearovci), proložil to dalšími historkami, prostě paráda. Jo a při vyslovování strašně prskal a protože jsem seděl v první řadě, tak poprskal i mě! :) Po vystoupení jsem jel zpět na backpacker, kde se konala menší oslava konce týdne(zítra se nepracuje), která se protáhla až do čtyř do rána. Takže večer plný skvělých událostí. Rozloučím se s vámi mým rozloučením se Sirem Ianem :) .

43. Pátý den práce, dodatek: Červené tlačítko, Hvězdné datum: 15062012

Dneska jsem zase dělal venku a mám dojem, že stoupám po firemním žebříčku, dostal jsem trochu lepší rukavice! Ale nevím, jestli to do pondělí(aktuální poslední den práce – pořád se to mění) stihnu dotáhnout na šéfa :) . Taky jsem dostal na starosti ČERVENÉ TLAČÍTKO. Vždycky když nějaké vidím, tak mám silné nutkání ho zmáčknout, něco zařvat a potom utéct a tady jsem mohl. Ovšem jen v případě nějaké pohotovosti a ta “bohužel“ nenastala... To je ale vše z dobrých zpráv, asi se jim zdálo, že se moc flákám(mně to tak rozhodně nepřipadalo), tak mi přihodili další a další věci co hlídat, zapisovat a hlásit :( . A celkově se mi práce vevnitř u pásu zdá jako lepší a lepší možnost.

42. Čtvrtý den práce, dodatek: Nekonečný den, Hvězdné datum: 14062012

Dneska v práci záda už tolik nebolela, ale den se zdál nekonečný. Nevim proč, ale dělalo se strašně pomalým tempem(neplést si s lehčí prací, když se pracuje rychle, tak se člověk trochu hýbe a nemyslí tolik na čas, dneska jsem u pásu pomalu usínal) a hodiny očividně drželi partu a tak taky šly pomalu taky. Prostě hrůza.

41. Třeti den práce, dodatek: Bilingvismus, Hvězdné datum: 13062012

Dnes to v práci nebralo konce, částečně asi proto, že nepustili(až na poslední hodinu) žádnou hudbu. Když hrají tak sice nepouštějí nic moc dobrého, ale úplně bez hudby je to daleko horší. Tu poslední hodinku ale pustili písničku z Krotitelů duchů a to jsem se jim tam roztančil až jsem se divil :) . Jo a už mi hrabe z toho bilingvismu, když se o pauzách bavím s čechama(celkem jsme tam 4) tak na ně mluvím anglicky a na ne-čechy žbrebentím česky a ještě divím se, že mi nerozumí.

40. Druhý den práce, dodatek: Staff only, Hvězdné datum: 12062012

Vstávání před šestou(dělá se od 7 do 17), něco ukuchtit na oběd a do práce. Když jsme přijeli na místo, tak jsem se trochu zdržel za skupinou kolegů z backpackeru(jezdíme jedním autem, jeden z nich je Čech) a pak jsem sám šel na pracoviště, ale kudy? Včera jsem šel přes kancelář, vyřídit formality, ale ta byla teď zamčená a pak už tam byl jen jeden vchod, ale tam bylo napsané “Staff only“, tak přece nepolezu někam, kde nemám co dělat. Asi půl minuty jsem tam bezradně postával než mi docvaklo, že jsem taky zaměstnanec a ten vchod je dělaný pro mě... Potřeboval bych asi kávu po ránu. Tak jsem si oblékl pracovní kabátek, rukavice a síťku na vlasy(musí to mít všici, vypadá to tam komicky) a šel jsem k pásu. Po asi 10 minutách za mnou přišel jeden z trvalých zaměstnanců a zeptal se mě jestli bych nechtěl dneska pracovat venku, bylo mi to tak nějak volné a tak jsem šel. Ovšem nedošlo mi že by mohla být venku zima, takže jen v tričku(kabátek nesmí opustit vnitřek) a v reflexní vestě(venku je provoz, pořád, a docela rychle, tam jezdí vysokozdvižné vozíky) a bylo mi vysvětleno co mám dělat. Měl jsem plnit biny(velké dřevěné bedny) jabkama, které se včera “vyhazovali“, takže jsem zjistil kam se ztrácejí, pomocí takové mašiny a ještě ty biny popisovat křídou a nastřelovat na ně lístky s údaji o odrůdě, kde se sbírali atd. Nejdřív se zdálo že je toho hodně a je to strašně složité, ale po chvíli praxe jsem zjistil že je toho hodně a je to strašně složité. Pořád jsem přebíhal mezi těmi 2 stroji, což mi ze začátku přišlo jako výhoda(oproti stání celou dobu na jednom místě), ale po pár hodinách nohy začali nesouhlasit. Ale mělo to i svou světlou stránku, ovládal jsem 6 čudlíků(ve tmě ale nesvítily :) ), což každý, kdo mě trochu zná, ví, že mačkat tlačítka(obzvlášť pokud vážně něco dělají) je moje velká záliba :) . O první pauze jsem si skočil pro mikinu a to už šlo vydržet. Mimochodem, ta jablka, která nebyla úplně perfektní a kterýma jsem plnil biny, byly určené na džusy(když se rozmačkají, tak je jedno jestli měly černý flíček :) ), ale potom co jsem viděl, co všechno se do těch binů hází, mě celkem přešla chuť na jablečný džus. Shnilá, rozežraná, ty co popadali na zem sbírané lopatou spolu se vším bordelem kolem a všechno se to házelo dohromady a odváželo. Neříkám že v džusárnách nemají ještě svoje třídění a čištění, ale stejně si jen tak jablečný džus nekoupím(ještě že nedělám v pomerančovém packhousu, zkazit mi pomerančový džus tak nevím co budu pít :-) ).

39. Nová práce, Hvězdné datum: 11062012

Ráno mě probudil majitel backpackeru že se pro mě našla práce(díky bohu že jsem se včera mírnil) a po krátké výpravě jsme s pár dalšíma lidma vyrazili směr packhouse(balírna ovoce, v tomto případě jablek). Tam jsme se porozhlédli, podepsali tunu papírů, zjistili že šéf je idiot a šlo se dělat. Práce je několik druhů, mě postavili k pásu, kde jsem měl třídit špatné jabka(jak je na nich jediná chybka, vyhazují se nějak na jiný pás, docela mě zajímalo kam to jede dál) a ta hezká skládat do krabic. Práce to není vyloženě těžká, jakmile chytíte rytmus, tak to jde od ruky. Jediný problém je to, že celý den stojíte s minimem pohybu a z toho celkem bolí záda. A když je pracovní doba 10h, tak se to pozná(9hodin práce + hodina v pauzách). Aby přehlušili hluk z mašin, hrají ještě víc nahlas hudbu, což není nic špatného až na výběr písniček. Připadám si jako na diskotéce, jediná výhoda je, že to člověka nutí tancovat a tak mám aspoň trochu pohybu :) . Večer jsem dorazil celkem unavený a to jsem měl, kvůli zařizování, o 2 hodiny kratší pracovní dobu, uvidíme zítra...

38. Měsíc pryč, Hvězdné datum: 10062012

Ráno(po 4 hodinách spánku...blé) jsem byl probuzen do “menší“ kocoviny a po nějaké chvíli jsem se uvědomil že dnes je tomu měsíc co jsem na Zélandu, takže večer další oslava? Půl dne jsem strávil dostávání se z kocoviny a druhou půl dne přípravou na další. Naštěstí jsem se mírnil a domů jsem dorazil relativně střízliv a včas.

37. Napier, Hvězdné datum: 09062012

Moje plány s brzkým vstáváním a odjezdem dopadly jako obvykle a tak jsme, po rozloučení s Waynem, o půl třetí vyrazili do 270 km vzdáleného Napier. Cesta byla dobrá, krásná příroda jako obvykle(v podstatě náhodou jsme objevili parádní vodopády(galerie zde, omluvte kvalitu některých fotek, hrál jsem si s expozicí a někde to vypadá příšerně)). Trochu mě vyděsila značka, oznamující že dalších 136km nebude žádná benzinka, ale měl jsem natankováno do plna, takže v pohodě(ale měl bych si pořídít i nějakou rezervu, kanystr sice mám, ovšem ještě jsem se nějak nedostal k tomu, abych ho naplnil :) ). Posledních asi 50 km byla hornatá krajina, což bylo sice hezké na pohled, ale můj Mishánek(pozn. překladatele: Mitsubishi, auto) byl značně zadýchaný(není se čemu divit, je starý jak já a já bych ty kopce určitě nevyběhl :) ). Ale nějak to zvládl a už za tmy jsme dorazili do města. Předem jsme našli jeden backpacker, ale na místě nám řekli, že mají plno, tak jsme našli místní McDonald kvůli internetu a hledali jiné ubytování. Další backpacker nebyl dál než kilometr od nás, kde už jsme uspěli. K práci nám řekli že zatím prunning nezačal, čeká se na schválení od nějakého vládního úřádu, ale že tento nebo příští týden už to bude. Co se týče ubytování, tak je to horší než co jsme bydleli v podnájmu, ale zase lepší naž ten backpacker v Te Puke. Bydlím na pokoji pro 4, kuchyň je celkem prostorná a hezká, společenská místnost s televizí, fotbálek, ale nadruhou stranu tu mají drahý internet a trochu míň místa než na co jsem od Wayna zvyklý :) . Platím 120 na týden, což je cena snesitelná. Po přesunu věcí z auta na pokoj se šla hledat hospoda, protože Sebastian slavil rok na Novém Zélandu a to se musí zapít. Zapadli jsme do irské hospůdky a dali si dobrý, ale předražený, Guiness. Po nějaké době jsme šli na pokoj, kde jsme se seznámili s párem angličanů, kteří s náma bydleli a ti nás pozvali na další pivo. A tak se původní plán “Na jedno pivo“ změnil na oslavu do čtyř rána(jako obvykle :) ).

36. Rozlučka, Hvězdné datum: 08062012

Začal jsem vybírat místo kam za prací a jako nejlepší se zdála oblast Napier-Hastings, kde je v okolí dost vinic na kterých začíná v tuto dobu období prunningu(více zde). Našli jsme nějaké backpackery, kde zprostředkovávají práci a tak bylo rozhodnuto. Poslední večer v mém zatím nejdelším ubytování na Zélandu jsme s nájemcem vyrazili do místního klubu, který je věnován válečným veteránům a ve kterém je Wayne(nájemce) členem. Celkem hezké místo, trochu jsme popili, zahráli kulečník(ve kterém jsem bídně reprezentoval Českou Republiku, zástupci Nového Zélandu i Chile mě porazili – nutno ale říct, že NZ měl silný tým s léty praxe, proti kterému jsem vypadal jako bych to hrál poprvé, což není daleko od pravdy...). Nejdivnější věc co jsem tam viděl byla tombola o pečené kuře. Ne klasická tombola, kde, kromě jiných věcí, můžete vyhrát i nějaké jídlo, tady byla hlavní a jediná cena kuře. Tak jsme každý za 2 dolary koupili lístek a čekali. Tahali 4 čísla(z asi 50) a Sebastian vyhrál, já jsem k tomu, koupil hranolky a tak jsme měli dobrou večeři. Doma jsme ještě poseděli, já přinesl pivo, Wayne rum(nevím jestli jsem to správně pochopil, ale myslím že říkal že je to domácí – byl celkem dobrý, bylinkový), Sebastian zahrál na kytaru a zazpíval, prostě fajn večer.

35. Osamělá hora, Hvězdné datum: 07062012

Ráno samozřejmě žádná SMS nepřišla, což byla poslední kapka do mého poháru trpělivosti s indickou organizací, tak jsem se rozhodl, že nebudu čekat jestli se nějaká práce vyvrbí nebo ne a přestěhuju se někam jinam. Počasí naštěstí neodpovídalo mé náladě, bylo krásně, slunečno, tak jsem si udělal menší výlet. Vybral jsem směr a vyrazili jsme(Sebastian jel taky). No, vybral jsem směr, prostě jsem jel na druhou stranu po místní hlavní silnici, než jsem jezdil každý den do práce :) . To je totiž krásné na Zélandu, nemusíte moc plánovat kam na výlet, protože zaprvé, nějaké atrakce jsou všude a zadruhé, ono stačí jen projíždět autem po krajině a stejně všude uvidíte krásnou přírodu. Třeba tentokrát si jedu, jedu, pak se podívám doprava a tu tam stála. Z rovné krajiny kolem se v dáli tyčila vyhaslá(doufám :) ) sopka, kterou jsem okamžitě pojmenoval Osamělá hora(jak jinak, na Novém Zélandu; pozn. autora: hora ze světa Středozemě – Pána prstenů a Hobita), pohled přímo famózní, bohužel se mi to nepodařilo hezky vyfotit, snažil jsem se přijet blíž, ale čím blíže jsem byl, tím méně působivě vypadala, něco takového se asi holt musí vidět na vlastní oči(záviďte :-P :-D ). Pak jsem ještě zajel na pláž, fotil jsem mraky, které tady mají krásné a pak domů.

34. Peníze, Hvězdné datum: 06062012

Dneska jsem dostal peníze za minulý týden, takže už mám zaplaceno všechno pickování. Za 13 dní práce celkem 1050 dolarů. Mohlo to být lepší, ale nestěžuju si. Šéf říkal že možná zítra bude další práce, tak čekám co bude.

33.Sušení, Hvězdné datum: 05062012

Prádlo do večera neuschlo, tak jsem ho nechal venku, co se asi tak může stát? Déšť, ten se stal. Takže všechno durch mokré, začínám sušit znova. No a samozřejmě celý den zataženo nebo déšť, takže to večer bylo asi stejně suché jako ráno :) . Přes den jsem akorát jel do banky, proplatit si výplatu za jeden den, kterou jsem dostal formou šeku a jinak nuda.

32.Syndrom slunečného praní, Hvězdné datum: 04062012

Zpráva včera nepřišla, možná dneska, ale stejně hledám alternativy, zatím nic moc(jen továrna na zpracování ryb, kam se mi vůbec nechce, nechám vám si to jako zálohu), možná se budu muset přesunout. Jinak začínám být jako mamka, jakmile trochu vysvitne slunko, už myslím na praní... Ale než se prádlo dopralo, tak slunce samozřejmě zalezlo, jak jinak.

31.Odpočinek, Hvězdné datum: 03062012

Sezóna skončila, tak si dopřávám zaslouženého odpočinku, no dobře, nevím jestli je zasloužený, ale dopřávám si ho :) . Vstával jsem před jedenáctou, akorát na oběd a do večera čekám na zprávu o další práci. Počasí nic moc, nikam se mi teda nechtělo a jen jsem polehával a sledoval seriály, které jsem si přivezl(zásoba se nebezpečně tenčí :( ) .

30.Třináctý den práce, dodatek: Konec kiwi, Hvězdné datum: 02062012

Dnes se naposled sbíralo kiwi, sezóna skončila. Ovšem to asi nikdo neřekl mým spolusběračům, protože ti jeli jak o život, asi aby byli dřív doma, ale já bych možná radši dělal trochu déle a pomaleji :) . Dodělal se poslední sad, bylo nějaké pivo a pak se jelo domů a já jsem opět nezaměstnaný. Šéf říkal, že se pro mě možná najde další práce, prý se ozve zítra večer. Abych kiwi-sběr shrnul... Napůl jsem rád, že už je konec(tato práce mi k srdci nijak zvlášť nepřirostla), napůl ne, protože kdo ví jestli další práce nebude ještě horší a hlavně jestli vůbec nějaká další bude :) . Ještě čekám na svojí poslední výplatu, ale pokud nedostanu nějaký extra velký bonus, tak si vydělám o něco míň než jsem čekal, ale to už tak bývá, vyžít se dá i z toho co jsem dostal(nemám taky moc na výběr, že ano :) ).

29.Dvanáctý den práce, dodatek: Jeden tisíc kilometr za mořem, Hvězdné datum: 01062012

Ráno byla obvyklá zima, ale přes den neuvěřitelný hic, na to, že je tady v podstatě 1. prosinec, když se pracovalo, tak to pomalu nešlo vydržet :) . Taky jsem ochutnal jednu specialitku, červené kiwi. Nějaká nová odrůda co zkoušejí, vypadá to strašně divně, ale chutná dobře. Mimochodem dneska jsem překročil hranici 1000 km ujetých v mém autě a k této příležitosti zveřejňuji pár fotek, aby jste viděli v čem to vlastně jezdím(galerie zde). Když už jsem u toho auta, když se podíváte, tak na některých fotkách jde vidět, že mám ztmavené zadní okénka(kvůli spaní). Znáte ten pohled, když ve starých filmech točí jízdu v autech, kdy auto doopravdy stojí ve studiu a na pozadí pustí záběr, ze kterého je až bolestně poznat že tam nepatří? Tak to přesně vidím já, když se podívám do zpětného zrcátka. Zrovna dneska za mnou kus cesty jel nějaký veterán, podívaná k nezaplacení :) .

28.Jedenáctý den práce, dodatek: Nuda, Hvězdné datum: 31052012

Ráno jsem se necítil moc dobře(kdo ví z čeho ty párky byly :) ), takže první hodina v práci byla celkem peklo, ale časem se to zlepšilo. Nejdřív jsme dělali zelené a později přejeli na zlaté, takže domů jsem opět přijel s bolavými zády. Jinak se nic zajímavého nedělo.

27.Desátý den práce, dodatek: Opékání, Hvězdné datum: 30052012

Dneska se sbíralo zlaté, což vyhovuje rukám, protože je pomalejší tempo, ale zato trpí záda. Nevím proč mě po zlatém záda bolí a po zeleném ne, protože je to více méně to samé, ale je to tak. Během dne mi přišlo mé IRD číslo a podle všeho ani nedělám načerno, jak jsem dosud domníval, protože po mně šéf chtěl vyplnit jakésy daňové přiznání či co(nějaké lejstro plné složitě znějících slov, kdo se v tom má vyznat). Večer jsme se Sebastianem udělali menší opékání, on přinesl párky a kukuřičné placky a já, jako správný Čech, pivo :) . Místní značka Waikato Draught, celkem se to dá pít. Večeře byla dobrá, co se do mě nevešlo jsem si vzal na zítřejší oběd :) .