116. Let do Vídně - Konec cestování, Hvězdné datum: 11092012

To že jsem měl letěl letadlem 11. září, 11 let od známých útoků na WTC mi na klidu moc nepřidalo, ale co nadělám :) . Dopoledne nás autobusem zase zavezli na letiště a ve 13:20 byl naplánovaný odlet. Bohužel kvůli nějakému nedorozumění jsme až do dvou museli čekat na ranveji, ale potom jsme se konečně odlepili od země a 10 hodinový let začal. Pokračoval jsem ve včerejším filmovém maratonu(dalších 5 snímků :) ) a po půl šesté jsme přistáli ve Vídni. Tam jsem byl poprvé rád, že je Česká Republika členem EU, protože na rozdíl od všech Korejců, kteří museli čekat v dlouhé řadě, já jsem mohl projít celnici rychle :) . Pak už jen vyzvednou si velký kufr a mířil jsem k exitu, kde už na mě čekala moje rodina s nejlepším uvítáním, jaké jsem si mohl přát. Český chleba se solí. V jednoduchosti krása :) . Tak jsem ukončil svoje 4 měsíční cestování a tak končím i s tímto blogem. Doufám, že se vám líbil(jinak jste si ho neměli číst... :) ), bylo mi potěšením ho psát a třeba se znovu potkáme, až zase někam vycestuji :) .

Pár čísel: Pryč z Česka jsem strávil 124 dnů, navštívil 5 zemí, nalétal a najezdil cca 49000 km a mám 25GB fotek a videí.

K blogu: Celkově měl více než 4000 návštěv, takže zhruba 1000 na měsíc. To je mnohonásobně víc, než jsem čekal a hodně mě to potěšilo, děkuji. Napsal jsem víc jak 32 A4, přes 24 200 slov, 139 000 znaků. Nejdelší článek(91.) má téměř 700 slov, čímž hravě předehnal i můj maturitní sloh :) . Počet gramatických chyb není znám, protože tak vysoké číslo radši ani neznám :) .

115. Hotel, Hvězdné datum 10-11092012

Po přistání jsem prošel imigračním(brali mi otisky prstů a vyfotili si mě, takže s mými zločineckými plány je konec :) ) a protože let do Vídně mám až za 20 hodin, tak mi Korean Air na jednu noc zaplatila hotel. Autobusem nás tam zavezli(po cestě jsem zjistil první Zélandskou deformaci – v Koreji se jezdí napravo a já měl celou dobu jízdy nepříjemný pocit, že je něco špatně) a už jen podle budovy šlo poznat, že to bude něco lepšího než na co jsem po 4 měsících spaní v autě a backpackerech zvyklý. Recepční sice nevěděla co je to “Czech Republic“ a dokonce jsem ji v mém pasu musel najít jak se to píše, ale od té chvíle bylo všechno špičkové. Když jsem dorazil na pokoj, nestačil jsem zírat, všechno co bych si mohl přát. Vlastní koupelna, televize, 2 postele(asi abych měl na výběr :) ), ručníky, župany, mýdla, šampóny, internetový přístup, hřeben(poprvé za 4 měsíce jsem se učesal – hele, nesuďte mě, svůj jsem si nechal doma a na Zélandu jsem si ho zapomněl koupit :) ) a mnohé další. Taky záchod. Nejdivnější záchod co jsem kdy viděl. Měl na sobě spoustu tlačítek pro nastavování všeho možného, vyhřívané sedátko atd. Musel jsem si přečíst návod abych vůbec věděl jak ho použít. Všechno samozřejmě na kartu, ani výtah nejel, pokud jsem ji neměl. V ceně byla i večeře a snídaně. Když jsem přišel do jídelny, tak mě servírka uvedla ke stolu a pak jsem si šel vybrat co budu jíst. Měli tam švédské stoly se vším možným, pravda, většinou to byly ryby, olihně, mušle a jiné mořské potvory, ale našel jsem tam i hovězí steak, který jsem si dal. Jako přílohu jsem si dal nějaký fazolový salát, mrkev a housku(nic lepšího jsem v rychlosti nenašel – kdyby nebyly lidi kolem, tak bych možná vyzkoušel od každého něco, ale takhle jsem nechtěl vypadat jako vidlák :) ). Jako zákusek jsem si k tomu meloun, kiwi a hroznové víno a to jsem ještě zajedl zmrzlinou, kterou jsem si posypal lentilkama :) prostě luxusní večeře. Snídaně se nesla v obdobném stylu. Přemýšlel jsem, že si udělám malý výlet po okolí, ale na internetu jsem nenašel nic zajímavého v okolí a na nic delšího jsem neměl čas(a hlavně ztratit se v Soulu jsem nechtěl :) ). Takže jsem zůstal v hotelu, jako správný Čech si odnesl pár suvenýrů(jen nějaká mýdla, hřeben a samozřejmě koupací čepici) :) a v 10:30 jsem jel zpět na letiště. Mimochodem, zjišťoval jsem si cenu jedné noci v tom hotelu a vyšlo to na víc než 4000 kč... rozhodně nejluxusnější hotel, ve kterém jsem kdy byl. 

114. Let do Soulu, Hvězdné datum: 10092012

Vstával jsem o půl šesté a jel naposledy na Aucklandské letiště. Tam proběhlo vše bez problémů(jen jsem byl nervózní, že budu mít moc těžký kufr, ale vážil jen o 0,2kg víc, tak mi to vzali) a brzy jsem už čekal v letadle. Přede mnou necelých 10 000 kilometrů do Soulu, což trvalo téměř 12h, ale měli velkou nabídku filmů(za let jsem jich viděl 5), tak mi to celkem uteklo. Všiml jsem si že kromě filmů, hudby a her tam taky mají základní lekce korejštiny a říkal jsem si, že když tam letím, tak bych se mohl něco naučit. Poté co jsem se v první lekci dozvěděl že “Ano“ se řekne [Nééé] a “Ne“ se řekne [Anyjóóó] jsem to zase vypnul a pustil si další film.

113. Poslední den, Hvězdné datum: 09092012

Je to tu, poslední den, který trávím v Aucklandu, na Novém Zélandu, na jižní polokouli. Zítra letím domů, konec dovolené, zpátky do reality. Nemohl jsem se dostat z postele, nejradši bych teď dva zaspal :) . Ale nakonec jsem vylézt musel, ještě toho musím spoustu zařídit, nakoupit poslední dárky, vyměnit peníze, zařídit si odvoz na letiště a mnohé další. Půl dne jsem pobíhal po městě, protože půlka míst byla zavřená(naplánovat si tohle všechno na neděli byl taky nápad), ale aspoň jsem nemyslel na zítřek. Potom to na mě zase padlo a počasí jako by mi rozumělo -  chvíli pršelo, chvíli ne, stejně jako já jsem byl chvílemi v depresi a chvílemi se nemohl dočkat domova. Večer jsem si udělal nostalgickou procházku místy, kde jsem před 4 měsíci prvně chodil a zavzpomínal si :) . Pak zpátky na pokoj, pro jistotu opět nařídit 2 budíky a spát. 

112. Znovu do centra, Hvězdné datum: 08092012

Trošku jsem si přispal, pak si půjčil kolo a ještě jsem se trochu projezdil kolem. Nechal jsem si zrušit bankovní účet, kartu mi bohužel vzali, chtěl jsem si ji nechat jako suvenýr. Pak jsem už jen čekal na Michala, který se vracel z Tongy a zítra letí domů, tak si jen vyzvednul věci z backpackeru(nechal si tam kufr jako já) a rovnou jel na letiště, kde stráví noc, protože letí zítra ráno. Já jsem s ním jel do centra a ubytoval se tam, protože sám letím už za dva dny :( . Kdybych si mohl vybrat, tak bych tady asi zůstal déle, ale pravda je, že když vím, že je návrat nevyhnutelný, tak se už docela těším :) .

111. Auckland potřetí, Hvězdné datum: 07092012

Opět na letiště v Sydney(za poslední týden jsem tam byl 4x, už se tam orientuju :) ) a na check-in. Tam jsem měl trochu strach, protože jak jsem říkal, mohl jsem mít pouze 7kg zavazadel a měl jsem 11. Naštěstí se mi je podařilo obalamutit a prošlo to, takže v celkem dobré náladě(měl jsem tušit že to nevydrží) jsem šel na imigrační. Tam měli zase problém s mým pasem, museli to zpracovat nějak ručně, takže zdržování. Asi je to tím, jak se mi v Abel Tasman(80. příspěvek) namočil, ale zvláštní že v NZ to problémy nedělalo, což jsem jí taky řekl. Podívala se na mě tak chladně, že jsem cítil jak kolem klesla teplota o 5 stupňů a s vážným, patriotickým výrazem v obličeji řekla: „Ano, ale tohle je Austrálie.“, potom jsem už radši mlčel a jen přikyvoval :) . Tím problémy ovšem nekončily, na rentgenu mi celník zabavil pastu na zuby, že prý má větší objem než je povoleno. Můžu mít sebou 100ml a na pastě bylo napsáno 120g, což ovšem neznamená že je v tom 120ml pasty, nehledě na to, že byla v podstatě prázdná, ale hádat se s ním nebudu, po incidentu s pasem jsem už tak měl našlápnuto k vyvolání mezinárodního konfliktu :) . A jako třešničku na letištním dortu si mě opět vybrali na "náhodné" testování na stopy po výbušninách – tentokrát jsem k tomu navíc dostal zdarma prošacování... už asi vážně vypadám jako islámský extrémista. Takže ve celkem špatné náladě jsem nastoupil do letadla, které mě naštěstí docela potěšilo. Jednalo se o Boeing 777-300, asi nejhezčí letadlo se kterým jsem letěl a měli tam slušnou nabídku filmů, že mě až mrzelo, že let trval jen 3h a já stihl pouze jeden :) . Aucklandské letiště už znám taky skoro nazpamět, autobusem do centra a vlakem do toho ubytování, kde jsem si nechal velký kufr(tentokrát jsem nezabloudil :) ). 

110. Opět Sydney, Hvězdné datum: 06092012

Asi bych se měl už oholit, začínám vypadat nebezpečně. Jak to poznám? Když jsem byl na letišti, tak si mě vybrali na náhodné testování na výbušniny :) . Celník vzal takový divný tester, přejel mi ním různě po oblečení a zavazadlech(taky uvnitř), pak sundal ten papírek, který sloužil jako styčná plocha, strčil ho do skeneru a naštěstí to vyšlo negativně :) . Takže jsem v pořádku doletěl do Sydney, kde jsem ubytoval jako posledně a vyrazil do Bumerangové školy. Jedná se o obchod, kde vám prodají bumerang a ještě vás ho naučí házet, já bohužel lekci promeškal, ale bumerang jsem si koupil :) . Prý když budu následovat instrukce, tak se ho naučím velmi rychle házet i sám, ale já to vidím tak, že si pověsím na zeď a budu se na něj radši jen dívat. Pak jsem si vyrazil splnit jeden z mých australských cílů a to ochutnat klokaní maso :) . Zašel jsem si do jedné z restaurací, která ho nabízí(je jich tu překvapivě málo) a objednal si steak z klokana a místní pivo. Popis masa: Velmi jemné, je trochu cítit divočinou(něco jako když si u nás dáte divočáka) a celkem dobré(ale asi zůstanu u hovězího :) ). Ani pivo nebylo nejhorší a k tomu všemu nádherný výhled na záliv z restaurace. Bylo to asi nejdražší jídlo co jsem kdy měl(s pivem 37 dolarů = 740 kč), ale stálo to za to. Když se setmělo, zašel jsem ještě nafotit noční Operu a Harbour bridge a pak spát.

109. Protest, Hvězdné datum: 05092012

Původně jsem si chtěl udělat výlet mimo město, ale počasí mi to zhatilo, pořád pršelo-nepršelo, bylo zamračeno, celkem zima a foukal silný vítr, tak jsem se na to vykašlal a zůstal. Celý den jsem potkával lidi v červených nebo fialových tričkách a s nějakýma transparentama, ale moc jsem tomu nevěnoval pozornost. Zašel jsem do místního China Townu(čínská čtvrť) a toulal se tu a tam a potkával jsem víc a víc těch "tričkových" lidí až mě nakonec zavedli k budově parlamentu, kde bylo tisíce lidí, protestujících proti nízkým platům učitelů. Ze začátku jsem si říkal „jen ať si křičí, učitelé si zaslouží slušný plat“, když mě však dav proti mé vůli natlačil doprostřed, kde mi trvalo 15 minut než jsem se trošku hnul, tak bych je nejradši poslal k nám, ať ví co je to učit za malé peníze, myslím, že po návratu by si už nestěžovali :) . Pak jsem šel na Queen Victorian Market, největší tržiště v okolí a údajně kulturní zážitek sám o sobě, ale bohužel je ve středu zavřené. Vůbec mi přijde že jsou tady středama posedlí, buď něco funguje jen středu a nebo naopak jenom ve středu ne. Tak jsem zbytek dne strávil na Federation square, díval se na přenos z paraolympiády a večer si udělal procházku nočním Melbournem.

108. Tramvaj, Hvězdné datum: 04092012

Dneska jsem se rozhodl, že využiju tramvajové linky, která zdarma jezdí kolem dokola centra a zastavuje u různých památek. Navíc jsou to historické tramvaje z roku 1970 a to je zajímavý zážitek sám o sobě(a hlavně, ježdění v tramvajích mě baví i bez účelu přepravy :) ). Tu a tam jsem vyskočil, něco prohlídl a zase naskočil. Navštívil jsem tak bývalou Melbournskou pokladnu, kde schovávali zlato(v okolí Melbourn se hodně těžilo), prošel jsem si park, byl v katedrále a mnohé další. 

107. Melbourne, Hvězdné datum: 03092012

Dopoledne hodinu a půl dlouhý let do Melbourne(tady jsem letištní kontrolou procházel – asi se bojí víc než v NZ :) ), z letiště autobusem do města, ubytovat se a pak jsem se vydal do centra. Zašel jsem si do muzea o imigraci, které bylo jako jediné zdarma a pak jsem se toulal, kam mě nohy zavedly :) . I když je Sydney o něco starší, tak v Melbourne je daleko víc historických budov, to proto, že Sydney byla ze začátku stavěna trestanci, kdežto Melbourne byl vystavěný anglickou smetánkou. Proto taky byl Melbourne dlouhou dobu největším a nejvýznamnějším městem Austrálie, než ho předběhla Sydney(hlavním městem Austrálie je ovšem Canberra, protože se Australani nedokázali rozhodnout mezi těma dvěma až si nakonec postavili nové město, které leží mezi nimi :) ).

106. Manly, Hvězdné datum: 02092012

Dopoledne jsem si zařizoval letenku do Melbourne. Původně jsem tam chtěl jet vlakem, ale zjistil jsem, že by to stálo víc, tak jsem zvolil letadlo(navíc ve vlaku bych musel strávit 10h :) ). Odpoledne jsem jel trajektem do Manly, městské části, která údajně nabízí nejkrásnější pláže v Sydney. Trajekty jsou tu stále hojně využívaným dopravním prostředkem a není se čemu divit, jsou relativně levné a rychlé. Navíc nabízí jedinečný pohled na Sydney, který jinak než z moře neuvidíte. Plavba trvala asi půlhodiny a když jsem vystoupil, připadal jsem si jako v jiném městě. To je Austrálie jakou jsem si představoval: palmy, slunko, dlouhé zlaté pláže... krása. Začal jsem litovat, že jsem si nevzal ručník a nemohl se vykoupat. Tak jsem se jen procházel po pláži, slunil se, našel mrtvého žraloka... prostě klasika :) . Cestu zpátky jsem si načasoval tak, abych chytil Operu a Harbour bridge při západu slunka, což je krásná podívaná, ale vyfotit to na kývající se lodi je celkem oříšek, takže fotky nic moc(tahle vyšla asi nejlépe).

105. Harbour Bridge, Hvězdné datum: 01092012

Dneska jsem si přešel na severní stranu Sydney přes slavný most Harbour Sydney bridge. Severní strana skýtá krásný pohled na Operu a centrum města, ale to je tak všechno, co je tam zajímavé. Najednou jsem si všiml krásné duhy a za chvilku přibyla ještě jedna, to co to znamená, mimo krásné fotky, mi došlo až příliš pozdě, takže jsem trochu zmokl než jsem našel místo kde se schovat :) . Pak jsem se ještě chvilku potuloval po městě a večer jsem vyrazil do baru Orbit. Jedná se o bar na vrcholu jednoho místního mrakodrapu(47. patro) a co je na něm zvláštní je to, že se otáčí dokola. Samozřejmě že ne celé patro, ale je tam otočná podlaha. Je to celkem luxusní bar, což se pozná nejen podle lokace, ale taky podle toho, že to nejlevnější co tam mají je pivo za 9 dolarů(180 korun) a je ho jen třetinka. Otočka o 360 stupňů trvala asi hodinu a půl a byl odtamtud jedinečný pohled na celou Sydney. Jen fotit se moc nedalo, protože jsem tam byl za tmy, takže foťák fotil na dlouhou expozici a jak jsem říkal, bar se fakt otáčel, takže mám vše rozmazané :) . Že je to lepší podnik se taky pozná podle způsobů placení. Když jsem řekl, že chci zaplatit, číšnice mi donesla takovou tu koženou "knížečku", ve které byl účet a pak zase odešla a nějak si s tím poraď. Kdybych se nedíval na filmy, tak bych asi nevěděl co s tím, takhle jsem peníze dal dovnitř a nechal to ležet na stole(aspoň doufám, že je to správně :) ). Celkově jsem tam byl hodinu a půl, vypil 0,6l piva a nechal tam 20 dolarů, což je víc než za lepší večer v české hospodě, ale stálo to za to.

104. Sydney, Hvězdné datum: 31082012

Protože jsem měl let v 7 ráno, musel jsem vstávat už o půl páté. Bál jsem se že zaspím, tak jsem si radši nastavil 2 budíky, ale stejně jsem se nervózní budil co hodinu a vyplašeně kontroloval kolik je. Naštěstí jsem nezaspal, v tichosti se vypadl z backpackeru a šel čekat na autobus, který jezdí na letiště. Tam jsem zjistil, že moje zavazadlo váží 11kg a sebou si můžu vzít pouze 10, to není zas takový problém, kilečko se někde ztratí, co je horší, že nazpátek z Austrálie si můžu vzít jen 7kg, ještě nevím kam dám ty 4 přebytečné :) . Let trval 3,5 hodiny, ale protože je Austrálie o 2 časová pásma dozadu, tak jsem doletěl o půl deváté. U celníků jako vždy trochu nervózní a tentokrát se moje obavy vyplnily. Nejdřív se celník nějak dlouho díval na pas(fakt, že tam mám 5 let starou fotku, kde vypadám opravdu jinak tomu asi napomohl :) ) a pak mi řekl, že ten pas musí naskenovat na nějaké speciální mašině, tak si zavolal jiného celníka a ten mě odvedl kousek vedle. Tam s pasem chvilku blbnul a pak mi řekl že musí zavolat ještě jiného oficíra a rozsvítil červenou žárovku, kterou ho přivolal. V tu chvíli jsem si říkal že už je asi zle(červená je vždycky špatné znamení) a horečně přemýšlel co jsem mohl provést. Naštěstí potom co přišel třetí celník jen něco odklikal na počítači a pustil mě dál, celkem se mi ulevilo. Z letiště jsem potom jel vlakem(mají tady opravdu pěkné, dvoupatrové) se ubytovat a hned jsem se vydal projít si centrum. První poznatek: Je tu snad ještě víc asiatů než v Aucklandu, což mi celkem pokazilo představu o tom, že v Austrálii vypadá každý jako Krokodýl Dundee, ale co nadělám :) . Protože krom slavné Opery a Harbour Bridge ze Sydney nic neznám, tak jsem zamířil rovnou tam. Sydney je vážně krásné město, moderní mrakodrapy, hezké parky, všude nějaká socha... paráda. Po cestě jsem šel kolem budovy parlamentu, kde byl povolený vstup, tak jsem se tam skočil podívat, k mému zklamání však byl vevnitř skoro všude zakázáno jít(já se chtěl podívat na nějaké hlasování :) ), tak jsem si tam aspoň skočil na záchod(ty měli pěkné :) ). Pak už jsem šel přímo k Opeře. Zblízka vypadá... nevím, tak nějak jinak než jsem čekal ze všech těch obrázků, asi menší řekl bych. Ale jinak to je krásná budova. Pak jsem se chvíli poflakoval kolem a našel jsem pěší tour po Sydney, která byla zdarma a průvodci byly placeni jen z dobrovolných příspěvků, což mi přijde jako dobrý nápad. Celkem to trvalo cca 3h, průvodkyně nás provedla po celém centru, vyprávěla zajímavosti o všem možném(kde byla první poprava, že první nemocnice byla postavená vedle otevřených kanálů, prostě samé zajímavosti z historie Sydney :) ). Večer jsem ještě skočil do baru s nějakýma Švédama a Němkama, se kterýma jsem se seznámil, ale moc dlouho jsem nevydržel, protože jsem už byl celkem dlouho vzhůru(v podstatě od půl třetí místního času), moc toho nenaspal a ten spánek nebyl zrovna kvalitní :) .

103. Stěhování do centra, Hvězdné datum: 30082012

Po tom co jsem ráno vstal(to jest kolem dvanácté hodiny :) ), začal jsem opět přebalovat věci z kufru do kufru, sbalil jsem se jen do menšího, velký jsem si uschoval v backpackeru a jel jsem se ubytovat do centra Aucklandu. Proč do centra? Abych to měl blíže k letišti. Proč blíže k letišti? Protože zítra letím do Austrálie! Rozhodl jsem se že když je to odtuď “co by kamenem dohodil“(je to přes 2150km, ale blíž se nikdy nedostanu) a stejně už nemám nic v plánu, tak se tam skočím na týden podívat. Tak jsem se šel na jednu noc ubytovat a poté jsem skočil do McDonaldu na internet. Tam jsem zjistil, že mi nefunguje počítač, na který jsem spoléhal na plánování všeho možného – jako obvykle jsem neměl dopředu nic pozjišťované, ani ubytování, nic, takže už tak dost rozladěný když v tu se ozval alarm. V McD začalo hořet(teda to jsem si aspoň zprvu myslel). Nejdřív jsme se my, zákazníci, na sebe zmateně dívali až po chvíli přiběhl zaměstnanec a vykopl nás na ulici. Do minuty tam byli hasiči a začali šmejdit. Žádná extra pohotovost to očividně nebyla, protože se tam většinou jen procházeli a kontrolovali čidla nebo co. Přeslechl jsem že se snad něco stalo v jiném patře té budovy či ve vedlejší budově, ale nevím, vidět nic nebylo. Celkem však přijely 4 hasičské vozy, takže se asi něco stát muselo. Tak jsem tam chvilku okukoval a zavazel :) a pak jsem šel zpět na pokoj, kde se mi, naštěstí, po nějaké době podařilo rozběhat počítač, tak jsem si oddychl a hned si sehnal alespoň ubytování v Sydney, kam jsem letěl. Večer jsem si ještě pro jistotu promazal HardDisk, protože jsem slyšel, že v Austrálii občas kontrolují počítače a hledají nelegální filmy a muziku. Takže jsem smazal půlku HDčka(ta druhá tam zůstala jen proto, že to je nelegální obsah se kterým se ovšem odmítám rozloučit :) ) a kolem půlnoci šel spát.

102. Kolo, Hvězdné datum: 29082012

Dneska jsem si kolo půjčil sám a pár hodin se projížděl po místních cyklostezkách, z čehož mě nesmírně rozbolel zadek, holt nezvyk :) .

101. Cigánská rodina, Hvězdné datum: 28082012

S Michalem jsme si půjčili z backpackeru kola a jeli jsme navštívit českou cigánskou rodinu, se kterou se Michal seznámil když tady bydlel naposledy. Milá rodinka, hned po příchodu mi vnutili oběd a nelitoval jsem. Kachna se zelím a bramborovýma knedlíkama, nebylo to jako od babičky, ale stejně, jedno z nejlepších jídel co jsem tady měl. Pak jsem ještě dostal špek s domácím chlebem, celkově jedno z nejlepších jídel na Zélandu, celý dům měl takovou českou atmosféru a vůbec, takhle doma jsem se necítil co jsem na Zélandu. Pak jsme si povídali o útrapách co měli v Česku(v NZ jsou na Refugee víza – Uprchlická) a tady těsně po příletu. Celou dobu se netrhli dveře, ukázalo se, že jich tu žije celkem dost(dokonce tomu tady prý říkají Chánov :) ). Prostě překvapivě pozitivní zážitek. Asi proto mají cigání u nás tak špatnou pověst, všichni dobří odlétají pryč :) . Pak jsme se vrátili na ubytování, kde se Michal rozloučil, neboť zítra odlétá relaxovat na Tongu. A já se zbytek dne poflakoval :) .

100. Michal, Hvězdné datum: 27082012

Pokračoval jsem v relaxu a zašel si do kina na nového Batmana, což bylo asi vše, co jsem za den udělal :) . Večer pak přijel Michal(ten z vinice), tak jsme si povyměňovali zážitky a hlavně věci, které já nechal na vinici a on v mém autě :) .

99. Slováci existují!, Hvězdné datum: 26082012

Ráno, když jsem se seznamoval s dalšíma hostama, jsem potkal prvního Slováka na Zélandu. Na to kolik je tu Čechů by člověk čekal i nějakého toho “bratra“ čas od času, ale až do teď nic. Od něj jsem se dozvěděl, že Slováci dostali od NZ Working holiday víza(které mám já – umožňuje rok zůstat v zemi a pracovat a které má 99% Čechů tady) letos poprvé a že jich mají asi jen 100 na rok(oproti 1300, které má ČR), což mnohé vysvětluje :) . Jinak jsem přes den nasadil relaxační program a udělal jsem si jen procházku po okolí.

98. Opět Auckland, Hvězdné datum: 25082012

Ráno minibusem na letiště, limit na kufr jsem měl 23kg, vážil 23,1, takže jen tak tak, ale vzali to. K mému překvapení jsem neprocházel žádnou kontrolou, ani detektorem kovu, nic, na vnitrostátních letech se asi tolik nebojí. Další cool věc byla, že jsem do letadla nastupoval přímo z ranveje a ne takovým tím tunelem jako vždycky do teď. Letadýlko to bylo malé, kapacita 50 lidí a mělo dokonce vrtule, taky poprvé pro mě. Let trval hodinu dvacet a pak jsme přistáli v Aucklandu. Autobusem jsem dojel do centra, kde jsem přestoupil na vlak a jel do západní části města, kde jsem měl zjištěné ubytování. Nevěděl jsem přesně kde to je, ale měl jsem to najité na mapě a tak jsem tu polohu zadal do GPS a řídil se podle toho, což se ukázalo jako osudová chyba. Na mapě co měli na internetu byla poloha backapackeru o něco jižněji než to doopravdy bylo, což by nebyl za takový problém, kdyby mezi polohou zobrazenou a polohou skutečnou neprotékal potok(který na té mapce taky nebyl). A já se řídil podle GPS, kam jsem zadal polohu přesně jako na té mapce. Takže to co měla být 600m procházka nakonec dopadlo jako zhruba 5 kilometrová štreka(ono 5 km nezní tak strašně, ale já sebou tahal přes 30kg v strašně nepraktických zavazidlech). No, nakonec jsem tam nějak dorazil a ubytoval se. Večer mě napadlo, že jsem dneska cestoval autobusem, vlakem, letadlem, pěšky... už mi chyběla jen loď a měl bych to kompletní :) .

97. Opět Nelson, Hvězdné datum 24082012

Snídaně byla v ceně, tak jsem se nacpal co to šlo a šel do centra. Musel jsem si ještě zařídit pár věcí a pak jsem se vydal na trek, který jsem posledně vynechal kvůli nedostatku času. Byl jsem na severu Zélandu, byl jsem na jihu Zélandu a tak mi zbýval jen střed a ten přesný, geografický se nacházel na kopci(zas to musí být kopec! :) ) poblíž Nelsonu. Když jsem ráno vstával a viděl jaký krásný den se rýsuje, tak jsem byl rád, když jsem byl v půli kopce a slunce mi pařilo na hlavu, tak jsem si říkal, že bych snesl i nějakou tu kapku, ale co už :) . Nahoře mají postavený pomník, který přesně ukazuje, kde je střed NZ a navíc je z tama pěkný výhled na celý Nelson. Když jsem sešel dolů, tak jsem ještě chvíli procházel městem a pak na pokoj, kde jsem se musel přebalit. Ne že bych se z toho všeho pos*al, ale zítra jsem měl let do Aucklandu a tak jsem různě přehazoval věci z ohledem na váhu a toho to, co nesmím brát do letadla. Večer jsme dostali od backpackeru čokoládový puding a pak jsem šel spát.

96. Blenheim, Hvězdné datum: 23082012

Přes den jsem procházel Blenheim, ale upřímně řečeno, moc tam toho k vidění není, tak jsem se vrátil domů a večer jsem jel s jedním Belgičanem do Nelsonu, kde jsem se ubytoval v jednom backpackeru a šel spát.

95. Prodej auta, Hvězdné datum: 22082012

Poté, co jsem se po dlouhé době pořádně prospal v normální posteli a něco posnídal, jsem začal zařizovat věci okolo auta. Musel jsem sehnat víčko od oleje, protože když jsem ho naposledy doléval nechal jsem ho na motoru a normálně odjel... blbec. Naštěstí jsem ho sehnal rychle a relativně levně ve městě. Pak jsem ho ještě nechal umýt v myčce, ať je pro novou majitelku(Katku) krásný, blyštivý(navíc mě to vždycky bavilo :) ). Pak nastala ta těžší věc, vyklidit ho. Za dobu co jsem ho vlastnil jsem různě poschovával všelijaké kraviny a teď jsem je musel najít a sbalit do kufru(což je další problém, zvykl jsem si na hodně prostoru a teď se zase všechno musí vlézt do kufru). Trvalo to celkem dlouho, pak jsem ho ještě vyluxoval a byl připraven na prodej. Když se Katka vrátila z práce, jeli jsme ho na poštu přepsat. Opět jsem nestačil zírat, stačilo aby ona vyplnila jedno lejstro a úředník do pěti minut všechno zařídil, zaplatili jsme 10 dolarů jako poplatek, Katka mi ještě poslala peníze na účet a bylo to. Auto prodáno, opět jsem imobilní :( .

Pár poznatků: celkově jsem s ním ujel víc jak 6000km, přes 2 tisíce na severním, zbytek jižní. Dvakrát jsem zapadl, naštěstí v obou případech jsem se z toho dostal bez cizí pomoci. Byl jsem dvakrát stavěný policajtama, jednou pokutovaný(doufám, že si mě nikde nevyfotila kamera, nerad bych tady nechával dluhy a zjistit jestli ano je docela těžké, vzhledem k tomu, že tady nemám žádnou stálou adresu na kterou by mi poslali dopis). Za dobu co jsem ho vlastnil jsem si vypracoval přímo panickou hrůzu z ukazatele paliva. Doteď jsem znal 4 stavy ukazatele: plná nádrž, půlka, čtvrtina a “mami, auto potřebuje dotankovat!“. Na Zélandu jsem to zredukoval na 2 pocity, zaprvé když jsem zrovna natankoval plnou a byl jsem spokojený při představě kolik ujedu, ale v depresích kolik mě to právě stálo a zadruhé když se ukazatel blížil k prázdné a já byl rád, že jsem zase o kus dál, ale v depresi, že budu muset zase brzo tankovat(prostě a jednoduše jsem z toho pořád byl nešťastný :) ). Na jednu stranu jsem rád, že jsem ho prodal a nemusím se tak pořád strachovat co se může pokazit(zvlášť po tom co se stalo s Michalovým autem*), na druhou stranu se děsím představy, že odteď zase budu muset všude vláčet ty moje 2 kufry. Taky je mi trochu smutno, že už ho nemám, přece jenom jsem si na něj za ty 3 a půl měsíce zvykl a hlavně to bylo moje první auto a i když bylo úplně levé( :) ), tak jsem ho měl rád. Co jsem si však z toho všeho odnesl je to, že doma si auto dlooouho nekoupím, člověk neví co všechno je s autem za výdaje a starosti, dokuď ho nevlastní(a to jsem měl štěstí že se mi na něm nic nepokazilo). Ještě jednu noc jsem přespával u Katky a další den jsem měl domluvený odvoz do Nelsonu s jedním z jejích kamarádů.

*Já vám vlastně nedopověděl, jak to dopadlo s jeho autem, že? Ve Waipukurau(město kam jsem ho odtáhl já) nedokázali přijít na to co s tím je, tak to museli poslat do Napier, kde mají specializovaný servis na diesely. Za práci co na tom odvedli a za převoz do Napier si naúčtovali 350NZD. V servisu zjistili, že mu odešla nějaká speciální pumpa a že oprava by stála 1500. Tolik peněz už do toho Michal vrazit nechtěl, tak ho prodal na díly. Dali mu za něj 400. Takže koupil auto za 3200 a prodal ho za 50... nezávidim.

94. Krmení zvěře, Hvězdné datum: 21082012

Notebook začal fungovat po několika pokusech vypínání a zapínání a po napojení na zdroj(než to někoho napadne, ne, neměl jsem vybitou baterku :) ), tak doufám že i vydrží.

Kaikoura je známá pro časté pozorování velryb, tak jsem po probuzení vydal do místního i-Site, abych si o tom něco zjistil. Měl jsem tři možnosti: loď, vrtulník nebo letadlo. Loď vyšla nejlevněji a navíc mi to přišlo nejlepší. Když jsem si kupoval lístek, tak se mě ptali jestli netrpím mořskou nemocí, říkal jsem si „projížďka na lodi, nejsem přeci padavka abych si kupoval nějaké prášky“, a chlapácky se zatvářil, že věci jako žaludeční nevolnost jsou pod moji úroveň. Když přišel čas, tak jsem dojel na centrálu Whale Whatch, kde se mi dostalo instruktáže co dělat když se potopí loď a opět jsem byl několikrát varován proti mořské nemoci(co s tím všichni nadělají?) a pak jsme vyjeli. Po pár minutách plavby jsem pochopil co všichni nadělali s tou mořskou nemocí. Nejednalo se o klidnou plavbu na velké lodí, jak jsem si to představoval, tentokrát jsme byli na lehké, rychlé lodi, která po vlnách značně skákala. Po dalších pár minutách jsem zjistil že trpím mořskou nemocí. A konečně po dalších několika minutách jsem už věděl, že není otázka Jestli budu zvracet, ale Kdy budu zvracet. Asi hodinu jsme jezdili z místa na místo a hledali nějakou velrybu, když ji kapitán pomocí jakéhosy vodního mikrofonu konečně našel. Ještě chvíli jsme se přibližovali blíž k ní a pak jen čekali kdy se vynoří nadýchat se vzduchu(cca každých 40 minut). Po dalších 15 minutách čekání někdo spatřil proud vody na pravoboku a tak se tam všichni natlačili a začali fotit vorvaně, který se vynořil. A přibližně v té chvíli můj žaludek usoudil že je správný čas vyprázdnit svůj obsah. A tak jsem opět, po mnoha letech, takzvaně “nakrmil rybičky“ :) . Naštěstí měla velryba dostatek slušnosti a počkala až skončím a tak jsem ještě měl možnost si ji vyfotit. Byl to asi 15 metrový samec a pořádný krasavec. Po čtyř minutách nám ukázal zadní ploutev a zase se ponořil. Já se fyzicky cítil trochu líp, psychicky však o dost hůř(jedinou útěchou mi byl fakt, že jsem tam nebyl jediný komu žaludek nevydržel). Pak jsme ještě objeli tulení kolonii na malém ostrůvku a jeli jsme zpět na pevninu. Tak dobrý pocit ze stání na pevné zemi jsem už neměl dlouho :) . Než jsem se vydal dál, tak jsem si radši udělal ještě menší procházku a pak do auta, do Blenheimu, kde jsem měl domluveného zájemce na prodej auta. Dojel jsem tam za tmy, setkal se s potenciální kupující(další Češka) a ukázal ji auto. Chvilku jsem jí o něm vyprávěl, pak zkušební jízda a nakonec s koupí souhlasila. Dokonce mi domluvila ubytování na místě kde sama bydlí. Jednalo se o baráček, který je pronajímán několika backpackerům, což není nic neobvyklého až na to, že tehle(a ještě pár dalších ve městě) vlastní Čech. Starší pán, co už tu žije přes 20 let, tak jsem si po dlouhé době zase zavykal(přišlo mi to strašně divné po buď češtině, kde jsem vždycky tykal nebo angličtině, kde se to vůbec neřeší). Ale byl to v pohodě pán, trošku penězo-chtivý, prostě srdcem stále čech :) . Ale já byl vděčný za relativně levné a dobré ubytování a šel spát.

Nefunkcni notebook

Dneska mi prestal fungovat notebook, takze bohuzel nebude zadny blog. Porad doufam, ze se mi ho podari zprovoznit, ale nadeje je tak vsechno co mam :) :( .  Omluvte technicke potize :) .

93. Kaikoura, Hvězdné datum: 20082012

Z kempu jsem se dostal až před desátou a ještě jsem si skočil na “chvilku“ do knihovny, takže z Christchurch jsem odjížděl až kolem dvanácté. Dál na sever do městečka Kaikoura. Po cestě jsem se zastavil na výhled tu a tam, a byť je to jen nějakých 200km z Christchurchu do Kaikoury, tak jsem se tam dostal až před pátou a protože jsem nikam nespěchal, tak jsem tam i přespal. 

92. Christchurch, Hvězdné datum: 19082012

Ráno mě probudil autobus vyklopující lidi, kteří si chtěli vyfotit výhled, kvůli kterému jsem tam večer zaparkoval. Tak jsem dlouho neotálel a rychle vypadnul. Má další zastávka byla Christchurch, druhé největší město Zélandu a největší město na jižním ostrově, které bylo dvakrát zasažené silným zemětřesením(září 2010 a únor 2011). První zastávku jsem udělal v leteckém a poté v Canterbury museum. Samotná muzea nebyla nic extra – nejsou špatná, nicméně Te Papa muzeu ve Wellingtonu se jen tak něco nevyrovná. V Canterbury muzeu ale měli jedno oddělení věnované zemětřesením a bylo dosti působivé. Vyprávění svědků, fotky a co mě nejvíc dostalo byly záběry z bezpečnostních kamer, jenom takhle zaznamenané špatnou technikou a stejně mě celkem vyděsily, co teprve lidi co to zažili. Taky tam měli monitor napojený na stránky o zemětřeseních, kde jsem se dozvěděl, že za posledních 24h byly v přilehlé oblastí 4 zemětřesení(slabá, maximálně 3,5 Richtera – žádné z nich jsem necítil), ale stejně, 4 jsou celkem dost. Pak jsem se vydal k Red Zone(červená zóna), centru města, kam je stále zakázán přístup obyčejným lidem a kde se pořád usilovně pracuje na uklízení, stabilizaci a opravách budov. Ale i mimo Red Zone tu a tam vidíte poškozenou budovu, omítku a cihly na zemi nebo aspoň lešení. Co se mi líbilo bylo provizorní nákupní centrum Re:START, postavené z nabarvených přepravních kontejnerů(galerie zde). Už se zase připozdívalo, tak jsem se ubytoval v nedalekém kempu.

91. Mt Cook, Hvězdné datum: 18082012

Varování: Následuje extrémně dlouhý příspěvek(tímto se zříkám veškeré zodpovědnosti za vznik duševních chorob, které čtení mých chybami překypujících příspěvků můžou vzniknout).

Ráno jsem se probudil do zimy, opravdové zimy. Pod peřinou, ve spacáku, v mikině, dvoje ponožky a stejně jsem se klepal. Z velké části za to, podle mě, může poloha, taky mi mělo dojít, že obklopen vysokýma, zasněženýma horama nebude asi nejlepší místo kde přespávat. Navíc protože jsou ty hory vcelku vysoké, slunko vylezlo asi o hodinu později než obvykle. Tentokrát jsem přeskočil snídani(venku jsem odmítal strávit víc času než nezbytné minimum) a hned jak topení roztavilo námrazu na skle, jsem vyrazil. Jel jsem do Sir Edmund Hillary Alpine Centre(horolezecké středisko) odkud vede několik treků kolem Mt Cook – nejvyšší hory Nového Zélandu(3754m). V návštěvnickém centru jsem si nechal poradit které treky jsou hezké a po přípravě výbavy na delší pochod(chtěl jsem tam strávit celý den) jsem se dal na pochod. Jako první jsem šel jen asi k 15min(na Zélandu měří vzdálenost zásadně jen v čase) vyhlídce na horu samotnou a ledovcové jezero, kde jsem se posadil a užíval si výhled. Ohromující. Přede mnou Mt Cook, pode mnou zamrzlé jezero, kolem mne další hory. Vzduchem se nesl hukot řeky doprovázený občasným, mohutným, ozvěnou zesíleným zvukem praskotu mas ledu a k tomu všemu zpěv ptáků. Povznášející zážitek. No ale nepřišel jsem tam celý den vysedávat, tak jsem se vydal na trek, který měl trvat 3,5h, slušná procházka řekl jsem si. Já ze zásady nic neplánuju, takže jsem si o tomto treku předem nic nezjistil. Kdybych si ten leták v centru vzal a přečetl, tak bych se dozvěděl, že se nejedná o nenáročnou procházku po rovince, ale strmý výstup k jednomu z blízkých vrcholů. Takže jsem v blažené nevědomosti, s úsměvem na tváři, začal šlapat. Když se objevilo prudké stoupání zachovával jsem optimismus a myslel, že se to za chvilku zase vyrovná. Po 20 minutách mi došlo, že jsem měl asi mylnou představu o náročnosti této “procházky“ :) , ale na druhou stranu, už jsem vystoupal tak vysoko, tak přece nepůjdu dolů, ta stezka nemůže vést pořád jenom nahoru přece... vedla. Když jsem byl zhruba ve třetině, tak jsem si gratuloval ke své prosíravosti, že jsem tentokrát nechal notebook schovaný v autě(obvykle ho všude beru sebou). Když jsem byl v půlce, nadával jsem si do blbca, že jsem vůbec něco bral :) . Ve třech čtvrtinách stezka kompletně zmizela pod sněhem, kdež jsem docela vážně uvažoval o návratu, protože skutálet dolů se mi nechtělo a na některých místech to docela hrozilo, ale tak daleko jsem to už nemohl vzdát. Naštěstí konec nebyl daleko a nějak jsem se doškrábal až k vytouženému bodu Sealy Tarns. Kdybych mohl popadnout dech, tak by mi ho dechberoucí výhled zase vzal. Stálo to za to. Běloskvoucí sníh odrážel sluneční svit až z toho boleli oči, výhled na desítky kilometrů daleko, ledovce, hory, jezera, prostě nádhera. Zvláštní, každý krok co jsem předtím udělal jsem si přál ať už je konec, když jsem konečně vylezl nahoru a vydýchal se, chtělo se mi jít dál. Bohužel dál přes vrchol k horské chatě bylo už tolik sněhu, že jsem si sám netroufal. Tak jsem si užil výhled a šel zase dolů. Bylo to namáhavější a míň zábavné než jsem si celou cestu nahoru představoval, ale to už tak bývá. Nakonec jsem byl rád, že jsem předem nevěděl jak náročné to bude, možná bych tam jinak vůbec nešel. Dole u auta jsem vydechl a šel na další trek, tentokrát už jen více méně rovinný(ale celkem obtížným terénem). Tam a zpátky asi 4h a vedl co nejblíže k Mt Cook jak se můžu sám vydat. Procházka hezká, po cestě jsem dokonce zahlédl lavinu(no to je přehnané, slyšel jsem velkou ránu a na protější hoře spadnul obrovský kus sněhu z převisu – já jsem zahlédl jen prašanový mrak, který to vytvořilo), ale zvlášť cestou zpátky už na mě doléhala únava a hlad(za celý den jsem měl toustový chleba s marmeládou a 2 müsli tyčinky), takže když jsem se dostal k autu, ujel jsem jen pár kilometrů k jezeru Pukaki a tam jsem “rozbil tábor“. Už se stejně stmívalo, takže po večeři(opět tousty – tentokrát však se sýrem a salámem :) ) jsem šel spát. Myslím, že tak rychle jsem v životě neusnul. 

Omluva

Vzhledem k tomu, že blog píšu až několik dní po událostech samotných, tak se mi stane že občas něco zapomenu... tentokrát se mi podařilo vypustit celý den :) . Přišel jsem na to až potom, co jsem napsal příspěvek 89, kde jsem přeskočil jednu noc. Opravil jsem to a 2 příspěvky pod tímto vám tedy můžou připadat povědomé, ale jsou tam přídané další zážitky(a opravené chyby, nicméně jsem tam teď asi přidal jiné :) ), takže si to můžete přečíst “znovu“ jestli chcete. Taky se omlouvám, že jsem delší dobu nic nenapsal, bylo toho teď nějak víc, snad už to bude lepší.

90. Jižní Alpy, Hvězdné datum: 17082012

Ráno jsem posnídal, skočil zkontrolovat emaily, nakoupit nějaké kýče pro rodinu( :-P) a pak dál na sever. Po cestě jsem zastavil na Moeraki Boulders, což jsou to velké, divné, kulovité balvany vyplavené na pláži. Bohužel v době kdy jsem tam dorazil byl zrovna příliv a kameny jsou od přístupu na pláž asi 100m(z jedné strany je voda a z druhé útes). Když už jsem tady, tak přece neodejdu s prázdnou, řekl jsem si. Když jsem šel nalepený co nejvíc ke “stěně“ a když se dával pozor na velké vlny, tak to šlo projít se suchou nohou. Bohužel mě jedna velká vlna zaskočila na místě, kde nešlo utéct dál ani výš, takže jsem nakonec přece jenom neodešel s prázdnou – odnesl jsem si mořskou vodu v botách, a v kalhotách(ale jen nad kotníky :) ). Tak jsem aspoň pobavil rodinku asijců, kteří zbaběle(a rozumně) zůstali v bezpečné vzdálenosti. Když už jsem se stejně namočil, tak jsem došel až k nim už bez starostí o vlny, nafotil a vrátil se do auta přezout. K večeru už jsem opět viděl zasněžené vrcholky Jižních Alp, to když jsem se blížil k Mt Cook, tentokrát z východní strany. Navečer jsem zaparkoval v takovém údolí(ono to nebylo opravdové údolí, prostě rovina ze tří stran obklopená vysokými horami) a šel spát(když se na to dívám retrospektivně, tak vidím, jaká to byla chyba : ) ).

89. Dunedin, Hvězdné datum: 16082012

Do Dunedinu(2. největší město jižního ostrova) jsem dojel před odpolednem, zase na skok do knihovny(už jsem tak často, že bych si mohl rovnout zařídit členství :) není to proto, že bych snad byl internetový závislák, ale musím být co nejvíc na mailu, protože prodávám auto – to aspoň používám jako výmluvu :) ) a pak prohlídka města. Plno krásných starých budov, ale potom co jsem viděl krásnou novozélandskou přírodu mě města zas tolik neberou :) . Poté jsem se vydal na Baldwin street, která je v Guinnessově knize rekordů uvedena jako nejstrmější obydlená ulice na světě. Zaparkoval jsem radši pod ní(s takovým úhlem jsem nevěřil ani ruční brzdě) a nahoru se vydal pěšky. Zespoda vypadá neškodně, sice prudká, ale krátká(asi 160m)... v půlce jsem měl jazyk na triku. Je tak prudká, že tam nemají chodník, ale schody(já bych uvítal eskalátor). Když jsem se konečně vydrápal nahoru(a zatlačil plíce do své původní polohy), tak jsem si říkal že bych si radši vyběhl dvakrát slavný omický kopec, než tohle znova(nebudu přehánět, Omičák taky žádná rovinka). V nejstrmějším bodě by se s botama Michaela Jackosona dalo stát horizontálně. Netřeba říkat, že jsem byl zpocený až na...(no vy víte kde), tak jsem se rozhodl, že zase přespím v kempu(taky už se připozdívalo a už se mi nechtělo nikam jet) a dám si po delší době sprchu.

88. Invercargill, Hvězdné datum: 15082012

Ráno jsem skočil do knihovny, prošel si centrum města a rozeslal hromadu pohledů(přislo mi to vhodné z nejjižnějšího města na Zélandu). Pak zase na cestu, tentokrát už ne na jih, ale na východ. Ještě jsem se zastavil na Slope Pointu, úplně nejjižnějším bodu jižního ostrova. No, moc k vidění tam toho nebylo, prostě končila země a začalo moře(co jiného jsem taky mohl čekal :) ). Místo na spaní jsem si našel nad městečkem Balclutha.

87. Milford Sound, Hvězdné datum: 14082012

Probudil jsem se v obavách z počasí, ale naštěstí vypadalo dobře. Rychle jsem posnídal a jel na místo, odkud mě vyzvednul bus a jeli jsme do 91km vzdáleného Milfordu. Cesta to byla fakt krásná, zasněžené vrcholky hor, ledovce, vodopády, krásné lesy... prostě všechno. Když jsme dorazili na místo, dostali jsme oběd(spíš svačinku, ale oni tomu říkali oběd) a přestoupili jsme na loď. To mě čekala hodinu a půl dlouhá, krásná projížďka lodí po fjordu. Opět krásné hory a lesy a vodopády, ale tentokrát ještě hezčí, protože to bylo spojené se zážitkem plavby. Dokonce jsme viděli stádo/hejno/smečku delfínů, plavali asi 100m od nás a když nás spatřili, zamířili k nám a podplavali loď – tím jsem si splnil další z mých novozélandských cílů. I přes krásné počasí, které vydrželo celý den, byla na palubě trochu zima, ale nechtěl jsem aby mi něco uteklo, tak jsem byl pořád venku :) . Vyjeli jsme až na otevřené moře a pak, bohužel, zpátky. Cestou zpátky autobusem jsem poprvé viděl novozélandské policejní auto v civilním provedení. Hezká, černá Toyota s majákama zabudovanýma do masky, celkem krásný pohled. Když jsme dorazili zpět do Te Anau byly už čtyři hodiny, tak jsem rovnou vyrazil dál na cestu, do Invercargillu, nejjižnějšího velkého města v NZ. A tehdy jsem podruhé viděl novozélandské policejní auto v civilním provedení... a když ty majáky byly určené mně, tak to už tak hezký pohled nebyl. Jak se ukázalo, asi jsem trošičku překročil povolenou stovku(přesněji o 12km/h). A tak jsem byl na Zélandu nejen poprvé stavěný policajtem, ale také poprvé pokutovaný. 80NZD za 12km/h přes. Celkem tvrdé(ale jsem na tom ještě docela dobře, kamarád tady jel 120km/h a tak mu to vyměřili na rovných 120NZD). Taky jsem dostal pár bodů na řidičák, ale to mě zase tolik netrápí, protože to platí jen tady(a hlavně už neplánuji páchat další přestupky). No tak jsem celkem rozčilený(použil bych i jiné slovo, ale chci aby tento blog zůstal přístupný dětem) pokračoval dál v jízdě. Zvláštní, do té chvíle jsem si vždycky říkal jak je těžké udržet stovku na těch velkých, prázdných, novozélandských silnicích, od té chvíle tam držela jako bych měl tempomat :) .

86. Te Anau, Hvězdné datum: 13082012

Ráno mi bylo trochu líp a svět hned vypadal trochu hezčejc. Queenstown leží u velkého jezera a všude kolem vysoké hory... s takovým výhledem bych se rád probouzel každý den :) . Zamířil jsem do centra, že skočím na chvíli do knihovny, ale chyba lávky. V Queenstownu nemají knihovnu s internetem zdarma, to jsem viděl poprvé. V každé vesnici aspoň o dvou tisích obyvatelích je net zdarma a tady, v relativně velkém městě nic... hořké zklamání. Tak jsem doprohlížel zbytek města, nakoupil nějaké dárky domů a vyrazil do Te Anau, brána do Fiordlandu, jednoho z nejkrásnějších míst Nového Zélandu. Trochu jsem počítal(šokující, já vím) a vyšlo mi, že mě vyjde levněji, když si zaplatím výlet autobusem do Milford Sound(nejznámější a nejkrásnější z místních fjordů) a odtud projížďku lodí po fjordu samotném než abych tam jel autem a organizoval to sám. Po minulé zkušenosti s placenými drahými výlety jsem však trochu váhal, ale nakonec jsem si ho koupil, protože Milford Sound je údajně “Must-do“ v NZ a bylo mi to doporučeno mnohými. Pak už jsem se jen modlil, aby mi počasí přálo.

85. Queenstown, Hvězdné datum: 12082012

Z Wanaky jsem vyrazil do Queenstownu, cesta to byla relativně krátká, ale hodně kopcovitá a pravděpodobně z časté změny tlaku mě rozbolela hlava. Taky jsem byl nějaký unavený, počasí bylo mizerné a celkově ten den stál za starou belu. Krom jednoho krátkého treku a procházky po centru Queenstownu jsem v podstatě nic nedělal. Našel jsem místo na přespání a zbytek dne si četl.

84. Ledovce, Hvězdné datum: 11082012

Přes noc a ráno byla celkem zima, což tak asi bývá, když spíte v nevyhřívaném autě poblíž ledovců :) . Hned jak jsem se převlékl a najedl jsem vyrazil k tomu bližšímu jménem Franz Josef Glacier. Při cestě údolím směrem k ledovci, kdy vás ze tří stran obklopují vysoké hory, si teprve člověk uvědomí svoji maličkost. Cestou mě přepadla trojka zákeřných papoušků(na což jsem už od novozélandského ptacta zvyklý, posledně mě ze zálohy napadla banda nebezpečně vyhlížejících slepic), ale to vám budu vyprávět až jindy :) . Bohužel k ledovci jsem se dostal jen na 500m, dál už byl vstup zakázán. Tak jsem tam chvilku vydržel(papoušci to na mě zkusily podruhé, ale už jsem byl připraven) a pak se vrátil a jel k druhému ledovci, tentokrát Fox Glacier. Ten byl snad ještě hezčí a větší než FJG, ale protože už jsem jeden ledovec dneska viděl, tak mě to zase tolik neohromilo :) . Pak ještě jedna zastávka, podívat se na Mt Cook ze západní strany(nevypadala nijak extra působivě, snad to bude z druhé strany lepší) a potom už jsem jel dál na jih, přes město Haast do Wanaky, kde jsem si našel kemp a ubytoval se(už jsem potřeboval vyprat – si i se :) ).

83. Greymouth, Hvězdné datum: 10082012

Ráno mě probudil zvuk těžké techniky, tak jsem se vylezl podívat co to je. Na ten plácek přijel náklaďák s naloženým malým bagrem a začal ho pomalu spouštět. Já jsem se překvapeně díval na řidiče, řidič se překvapeně díval na mě. Pak jsem se rozhlédl a zjistil, že ten plácek jim asi slouží jako skladiště štěrku, tak jsem se co nejrychleji sbalil a vypadnul :) . V Greymouthu zase chvíli do knihovny a pak jsem zase jel, dál na jih. Po cestě jsem se zastavil v Hokitice, malé vesnici kde ovšem měli Kiwi House. Vidět živého kiwiho byl jeden z mých cílů na Zélandu, tak jsem zaplatil docela vysoké vstupné a šel dovnitř. U samotných kiwáků se bohužel nesmělo fotit ani natáčet, ale byl tam :) . Měli tam ještě různé jiné, převážně novozélandské, potvory a tak jsem vyfotil aspoň ty. Tak jsem si odškrtl kiwiho ze seznamu a jel jsem dál. Řeknu vám, jet po západním pobřeží jižního ostrova je parádní zážitek. Z jedné strany moře, z druhé strany zasněžené vrcholky hor. V podstatě pořád jsem jel s pusou otevřenou úžasem. Večer jsem si uvědomil, že už mi zbývá jen měsíc na Zélandu což mě rozesmutnilo, protože bych tady nejradši zůstal co nejdýl a zároveň potěšilo, protože se už celkem těším domů... Když už nebylo moc vidět, tak jsem si našel místo na spaní poblíž Franty Pepy Jedničky.

82. Westport, Hvězdné datum: 09082012

Dneska se počasí konečně umoudřilo a začalo svítit slunko. Dojel jsem do Westportu, doplnil zásoby a jel dál na Greymouth. Protože bylo hezky, udělal jsem si procházku poblíž Westportu, která vedla i kolem tulení kolonie(která sice nebyla tak zajímavá jako tak ostrovní, kde jsme byli kajaky, ale tuhle jsem aspoň mohl nafotit). Pak jsem se zastavil ještě tu a tam a než jsem dorazil do Greymouth, tak už byla tma, takže jsem zase jel hledat místo na přespání. Dlouho jsem nemohl nic najít, tak jsem to nakonec zalomil na takovém kamenitém plácku poblíž silnice.

81. Murchinson, Hvězdné datum: 08082012

Ráno jsem se cítil překvapivě celkem dobře, hlava trochu bolela, ale čekal jsem daleko horší následky ze včerejší máčenice. Pořád pršelo, takže jsem se vykašlal na Abel Tasman a pokračoval dál, směr Westport. Ale než jsem se sbalil a kdesi cosi(taky jsem se chvíli zdržel v knihovně :) ), tak už bylo docela pozdě a dojel jsem asi jen na půl cesty, poblíž městečka Murchinson, kde jsem to zabalil.

80. Kajakování, Hvězdné datum: 07082012

Ráno jsem se probudil do mírného deštíku, ale udržoval jsem si naději že se počasí ještě zlepší. Po srazu, podepsání nějakých papírů a vyfasování neoprenových ponožek jsme vyrazil na místo, kde nás vyzvednul “watertaxi“ a převezl nás na místo, odkuď jsme už jeli na kajacích. Jezdili jsme na double-kajacích(ovládá se to pomocí pedálů...divné), krátká instruktáž co a jak a pak už se jelo. Pořád trochu pršelo, ale to se dalo přežít. Jako první jsme jeli ke kolonii tuleňů na nedalekém ostrově. V tuto roční dobu tam byli pár měsíců stará mláďata s matkami(samci odplavali vegetovat do Austrálie nebo kam). Jeli jsme ke “školce“, malé laguně, kde se mláďata učila plavat a v bezpečí tam dováděla. Mohlo jich tam být na 50 a byli všude, vedle lodi, pod lodí, jeden se dokonce pokoušel vyskočit na loď, prostě parádní zážitek. Pak jsme ještě jeli pozorovat tučňáky nejmenší, kteří tam občas jsou a měli jsme štěstí, protože jsme viděli rovnou tři(mno viděli, víc jak na 20m jsme se nepřiblížili a jelikož opravdu dostávají svému jménu, tak na hladině nevypadali moc jinak než malé kachny). To už začalo pršet trochu víc až se to přeměnilo v opravdový lijavec, ale na moři to zase tolik nevadilo, jedna půlka těla byla relativně v suchu v kajaku a druhá se pořád hýbala a tudíž zahřála. Horší to bylo jakmile jsme přistáli přistáli, zhruba veprostřed cesty mezi začátkem a místem odkud nás vyzvedávalo Watertaxi, a měli jsme pokračovat pěšky. Přede mnou bylo 6,5 kilometru procházky buší ve slejváku a já už teď byl na kost promočený. Nevypadalo to ale, že by se snad počasí mělo v následujících několika desítkách minut změnit a tak jsem vyrazil. Jestli jsem si po kajaku myslel, že jsem mokrý, tak teprve teď jsem začínal chápat význam toho slova. Myslím, že kdybych spadnul do moře, tak bych vylezl o trochu sušší než jsem byl. Nevydrželi ani moje pohorky, ze kterých se po půlhodině chůze staly dva malé bazénky pro moje nohy. Déšť měl také za následek, že jsem nemohl fotit(už tak mám ve foťáku písek, teď by tam přibyla ještě voda... pak by stačilo, abych někde splašil cement a mohl bych začít stavět), což je velká škoda, protože je tam fakt krásně(a co teprve kdyby svítilo slunko). No tak jsem se nějak doplácal až k místu vyzvednutí a samozřejmě, jako na potvoru, jakmile jsem nastoupil na člun, tak přestalo pršet, dokonce se ukázal kousek krásné, modré oblohy... Když nás vyhodili u aut připadal jsem si jako stoletý stařec, bolest v zádech, bolest v kolenou a ruce se mi třásly jako silikonová prsa při zemětřesení. V prstech jsem neměl ani tolik síly abych odemknul auto. Zkoušel jsem otočit klíčkama pravou rukou, levou rukou, dokonce oběma ale nic. Musel jsem jít ke straně spolujezdce, kde se zámek lehčeji odemyká. Takže jsem dneska opět musel spát v kempu, protože jinak nevím jak bych to usušil. Jestli z toho nebudu nemocný, tak už vážně nevím z čeho...

79. Nelson, Hvězdné datum: 06082012

Počasí bylo celkem hezké, tak jsem dopoledne strávil procházením města. Taky už jsem si potřeboval vyprat, tak jsem skočil do místní prádelny a pak jsem zapadl do knihovny na internet, kde jsem strávil poněkud více času než jsem plánoval :) . Když jsem se konečně vyprostil z lákadel internetu, tak jsem pokračoval v cestě, tentokrát do Abel Tasman, národního parku nedaleko. Dojel jsem do městečka Motueka, kde jsem si našel kemp(už jsem potřeboval sprchu :) ). Cena za noc mě docela překvapila, na to že jsem stejně spal v autě a platil jsem tedy jen za použití kempových sprch, kuchyně atd., ale kdybych věděl co budu toho večera ještě platit, tak bych se nad těmi 20 dollary jen pousmál. Na recepci jsem si totiž všiml že se odtud dají zabookovat výlety na kajakování po moři, což mi bylo předtím doporučeno. No, člověk je na Zélandu jednou za život, tak bych se mohl trochu odvázat. Navíc jsem letos prošvihl Vltavu, tak jsem si to chtěl alespoň takto vynahradit :) . Tak jsem to zaplatil a doufal, že další den bude tak hezké počasí jako dneska.

78. Jižní ostrov, Hvězdné datum: 05082012

Po ranní dávce ovoce z plechovky(opět se mi nechtělo strávit víc času přípravou jídla, než samotným jezením) jsem se vydal doprohlídnout zbytek centra a pak jel do Weta Cave. Je tam mini muzeum společnosti Weta, které dělá filmové efekty a dělali například District 9, King Konga, ale hlavně Pána prstenů! Všude různé figurky, sošky a knížky týkající se veledíla od Petera Jacksona a co mi učarovalo nejvíc byly zbraně a brnění, opravdu použité při natáčení. Pak jsem ještě shlédnul minifilm ze zákulisí studia(kde bylo přísně zakázané natáčet – nevím proč, když to pouštěli všem a zadarmo :) ). No, na to jak maličká místnůstka to byla, jsem tam strávil dost času. Pak jsem se ještě na skok vrátil do Te Papa, celé muzeum proletět a vyfotit co nejvíc. Bohužel jsem nestihl vše, protože jsem měl na 13:30 zabookovaný trajekt na jižní ostrov. Nalodění proběhlo v pořádku a poté co jsem si vzal nějaké osobní věci jsem už nedočkavě čekal na zádi trajektu. Bohužel venku jsem mohl pouze na záď a tak fotky nejsou nic moc. Moc dlouho jsem tam nevydržel, foukal celkem silný vítr a tak jsem si šel číst dovnitř. Tak jsem se do toho ponořil, že jsem napůl zmeškal příjezd na jižní ostrov a fotek z připlutí taky není moc :) . Přistáli jsem v 17:00 v Pictonu, malé, nijak zvlášť zajímavé městečko a tak jsem po natankování zamířil rovnou do Nelsonu. Dorazil jsem opět za tmy a začal hledat místo na přespání. Tentokrát se mi moc nevedlo, tak jsem to zalomil na takové štěrkové plošině poblíž velké silnice, kde jsem původně nechtěl spát kvůli hluku aut, ale už jsem neměl chuť hledat něco jiného.

77. Wellington, Hvězdné datum: 04082012

V noci nebyla taková zima jak jsem čekal - probudil jsem se klepající se asi jen 3x :) . Poté co jsem se vyhrabal z pod peřiny, vydatně jsem posnídal(otevřel jsem si plechovku s ovocem, na nic víc jsem neměl energii) a vydal se do města. Řídit ve Wellingtonu za světla je o něco lepší než za tmy, ale pořád jsem byl celkem nervózní. Nejezdí jim tam šaliny(což mi doma způsobuje největší starosti), ale zase tam mají často pruhy jen pro autobusy a jednou jsem si to takhle najel do ulice, kde byly pruhy jen pro busy a jako na potvoru mi uprostřed naskočila červená. Tak jsem se tvářil jako autobus a co nejrychleji se z tama pakoval. Největší problém je tam zaparkovat(asi jako v každém centru velkého města). Žena od šéfa z vinice mi říkala, že o víkendu by tam mělo být méně aut a lépe se parkovat. Já měl dojem, že kvůli tomu že spoustu parkování bylo v sobotu zadarmo, lidi z širokého okolí vytáhli auta a jeli si zaparkovat do centra, jen aby mohli říct že stojí autem ve Wellingtonu. Po návštěvě místního i-Site(informační středisko), jsem zamířil do muzea Te Papa. Velikostí, exponáty a zábavností se rovnalo londýnskému Natural-History(což osobně považuju za nejlepší muzeum na světě - teď má vážnou konkurenci). Taky jsem tam strávil půl dne. Zbytek dne jsem strávil procházením města. Když padla tma tak jsem jel na horu Mt Victoria, která nabízí nádherný výhled na noční Wellington, a zkoušel to vyfotit, ale nevím jak pěkně to bude vypadat. Když jsem si potom stahoval fotky do počítače, nastal nějaký zmatek s jmény souborů a já si omylem přemazal veškeré fotky, které jsem vyfotil toho dne v muzeu...měl jsem chuť vzít počítač a hodit ho z Viktorky dolů. No tak jsem mírně rozčarován jel hledat místo k přespání. Tentokrát jsem našel celkem pěkné místečko u moře. Stála tam ještě jedna dodávka, takže jsem tam asi nespal sám.

76. Cestování začíná!, Hvězdné datum: 03082012

Ráno jsem se vzbudil překvapivě bez kocoviny(ale na řízení jsem se stejně moc necítil) a začalo balení. Než jsem všechno našel a nanosil do auta, tak už bylo 12 a tak jsem ještě zůstal na oběd(měli jsme palačinky... nikdy jsem je moc nemusel, ale asi změním názor :) ). Pak rozloučení a vydal jsem se na cestu, směr Wellington. Tam jsem dorazil za tmy a teda, řídit ve Wellingtonu je docela peklo. Našel jsem volnou wi-fi, dal o sobě vědět a začal hledat místo na přespání. Na nějaký backpacker bylo pozdě a hlavně když mám to auto tak se mi ani nechtělo zbytečně platit. No jo, ale kde spát? V centru to nejde, takže někde mimo město, ale problém s Wellingtnem je ten, že všude kolem je jen moře a hory a nějak daleko se mi nechtělo jezdit. Nakonec jsem si našel místečko na jednom kopci a šel spát se smíšeným strachem ze zimy a tím, že budu v noci přepaden hladovýma ovcema :) .

75. Rozlučka, Hvězdné datum: 02082012

Zase pršelo, tak jsme jeli do města dokončit moje WOF a nakoupit. Já jsem nakupoval nějaké zásoby na cestování, protože jsem se rozhodl, že to nemá smysl protahovat, jelikož v tomto počasí toho stejně moc nevydělám a že zítra konečně vyrazím. Takže jsem mimo konzerv a jiného trvanlivého zboží nakoupil i něco na večerní rozlučku. Když jsme dorazili zpátky už byla pomalu tma a tak se začalo slavit, nejdřív výborná večeře(hovězí steak, jak jinak) no a pak se pilo. Sebastian to chtěl trochu změnit a tak navrhl chlastací hru(no, zas tak velká změna to nebyla, pili jsme pořád a teď jsme při tom jenom hráli karty a mělo to nějaká pravidla). Vyprávěl nám při tom, jak jsou různě národy rozděleny, podle počtu kol, které vydrží. A tak jsme se dozvěděli, že Italové odmítají něco podobného vůbec hrát, Němci zvládaj dvě kola a pak končí, Francouzi tři, ale samozřejmě Chile je všechny hravě přepije. A tak to pro nás bylo překvapením, když asi po pátém nebo šestém kole, Sebastian, značně opojený, vyskočil na nohy, začal vyvolávat něco ve španělštině o tom, jak se Chilanci nikdy nevzdávají, tloukl poloprázdnou sklínkou(kterou musel dopít) o stůl a pak odpadl. My jsme pak ještě chvilku popíjeli, hráli karty(tentokrát už jen sedmu :) ) a kolem druhé šli spát(tehdy už jsem začínal tušit, že můj plán vyjet další den kolem 8 ráno, asi neklapne :) ).

74. Shrnutí 7, Hvězdné datum: 31-01082012

Jeden den se pracovalo a druhý propršel...(zábavnost tohoto textu odpovídá zábavě, která v ty dny panovala :) ).

73. Všeobecná výzva

Vzhledem k tomu, že se blíží čas mého odjezdu, vyzívám tímto všechny, kteří chtějí dostat pohled z Nového Zélandu, aby mě kontaktovali(mail, ICQ, mobil, facebook, komentář na blogu) a uvedli své jméno, přesnou adresu a cokoli chcete abych vám na ten pohled napsal(jsem úžasně nekreativní :) ). Žádostím, které nebudou mít vyplněné veškeré náležitosti, nebude vyhověno :) . Nabídka je limitovaná, protože nemám nekonečně peněz, takže kdo dřív přijde ten dřív mele :) .

72. WOF, Hvědné datum: 30072012

Dneska jsme jeli do města, klasicky nakoupit, na internet a já jsem ještě jel udělat na mém autě WOF(Warrant Of Fitness – technická). Trošku jsem měl strach, co mě to bude stát, s autem jako tak nic není, ale oni si vždycky najdou něco co potřebuje vyměnit nebo spravit, aby mi to mohli naúčtovat :) . Nechal jsem si ještě měnit olej a filtry což je dalších 120NZD, takže jsem byl docela nervózní, naštěstí se ukázalo že je všechno jakž takž v pořádku a platil jsem “jen“ 170NZD. WOF nálepku mi ale nedali, protože ještě musím udělat menší úpravy. Měl jsem trochu vody na předním světle a to rozostřuje, tak to musím vysušit a utěsnit – to je pochopitelné, ale nakrkli mě s tím, že musím strhnout fólie, které mi údajně příliš ztmavují skla, takže teď mám normální průhledná skla a když budu v autě spát, tak mi tam všeci uvidí :( . Pokud ty úpravy udělám to 28 dní, tak dostanu WOF bez dalších poplatků, takže pohoda.

71. Shrnutí 6, Hvězdné datum: 28-29072012

Sobotu přeskočím to se jenom pracovalo. V neděli jsme vstali do práce a v kuchyni, při chystání snídaně, jsme se, více méně jen za pomocí významných pohledů, všichni shodli že se nikomu moc pracovat nechce a že si dáme den volna. Rozhodli jsme se, že si uděláme výlet k Waihi falls, vodopádům vzdáleným asi 60 km. Cesta byla celkem zážitek, ale stálo to. Po zaparkování jsme slyšeli mohutný řev padající vody a když jsem sešli až k nim, tak jsem viděli proč tak nahlas. Asi největší vodopády, které jsem kdy viděl, výška 25m(což není zase tolik), ale dost široké a nádherné. Na cestě zpátky jsme se stavili v hospůdce na jídlo a měli tam televizi, kde zrovna přenášeli olympiádu. A co čert nechtěl, zrovna se hrál badminton žen, Česko-Německo. I přes naše nadšené fandění čtyř Čechů a jednoho Chilana se však nepodařilo Češce zvítězit. Tak jsem se aspoň najedli, zahráli kulečník na kulatém stole(to jsem ještě neviděl) a jeli se ještě podívat na pláž. Tam už byla celkem zima, protože slunce pomalu zapadalo a foukal silný vítr. Zase jsme fotili a právě kombinace těchto tří prvků se mi stala osudnou. Silný vítr, písek z pláže a nekrytý foťák. Do objektivu mi zaletěla písečná zrnka a ten přestal fungovat. Teda, trochu funguje, ale nepodaří se mi ho zapnout pokaždé a když jo, tak nejde zoomovat a podobně. Pokoušel jsem se to vyčistit sám, ale jediné čeho jsem docílil je, že jsem ztratil jednu pružinku(naštěstí není nezbytná), což tak bývá, když si hrajete na domácího kutila. Holt když se daří, tak se daří...

70. Shrnutí 5, Hvězdné datum: 24-27072012

Počasí se asi rozhodlo, že už mám na cestování peněz dost a že další nepotřebuju, pořád pršelo... ke konci se naštěstí trochu umoudřilo. Začali jsem dělat jinou odrůdu, která jde rychlejc a jde si tam vydělat víc peněz, což je dobrá zpráva, ale taky to mohlo přijít dřív a né teď, kdy už se každým dnem chystám přestat pracovat a začít cestovat, protože mi pomalu, ale jistě, dochází čas a na to potřebuju ty peníze...začarovaný kruh. Ohledně Michalova auta, mysleli že by to mohlo být řídící jednotkou, tak ji zkusili vyměnit, žádná změna, takže snad vstřikování paliva, ale to tady neopraví, musí to jet do Napier, což je dost daleko a stálo by to strašné prachy, takže teď chudák neví, co s tím, nezávidím mu. Ve čtvrtek jsme si udělali barbecue, Randell(šéf) donesl víno a domácí pivo(chutnalo docela dobře), grilovali jsme klobásy a kuřata, prostě paráda. A taky jsme zažili další zemětřesení, tentokrát ale úplně maličké.

P.S.: Děkuji všem za přání ke svátku ;)

69. Tahač, Hvězdné datum: 23072012

Michal se rozhodl že se mu nechce platit za profesionální odtah a tak nastoupil na řadu já se svým Mitsubishi. Město je asi 45 km daleko a chudáček malý musel táhnout 2x větší váhu než je sám, ale nakonec to, udýchaný, zvládl. Pro mě to byla taky tahací premiéra, další zkušenost, docela by mě zajímalo co tady s autama ještě zažiju, doufám že už moc ne(hlavně ne na tom mojem :) ). V servisu řekli že se mu na to podívají a že dají vědět. Pak jsme skočili na internet, nakoupit a zase zpátky.

68. Shrnutí 4, Hvězdné datum: 20-22072012

Vše při starém. Ruce bolí trochu míň, ale pořád je cítím(lépe řečeno, pravou ruku pořád necítím :) ). V neděli jsme si udělali menší opékačku, ale to je asi vše co se stalo.

67. Shrnutí 3, Hvězdné datum: 16-19072012

Nic zajímavého, pořád práce, pořád za mizerné peníze. Michalovo auto taky pořád stojí tam, kde bylo necháno, ještě se to nepodařilo spravit. Protože je to automat, tak se ani nedá odtáhnout někam do města do servisu a platit za návěs, který by to odvezl, by vyšlo na strašné peníze, takže se rozhoduje co s tím. Nezávidím mu a doufám že mi se nic podobného nestane...

66. Porucha, Hvězdné datum: 15072012

Ráno pršelo, tak se nám nechtělo moc do práce a řekli jsme si že si uděláme den volna. Zůstat ale jen tak doma se nám taky nelíbilo a tak jsme si udělali výlet na “Taumatawhakatangihangakoauauotamateapokaiwhenuakitanatahu“ . Ne, nevylil jsem si nic na klávesnici. Toto je jméno kopce poblíž, který je zapsaný v Guinessově knize rekordů jako místo s nejdelším názvem(kdo by to byl řekl? :) ). No, nikam se nám lézt nechtělo, tak jsem jen autem zaparkovali pod ním a vyfotili si tu cedulu :) . Pak jsme ještě zazjeli na pláž poblíž a pak se to stalo. Michalovo auto(v němž jsme jeli) se porouchalo. Motor nevydržel nastartovaný. Co teď? Uprostřed ničeho, žádný signál na mobilu, od domova asi 20 km a s autem nehnem... celkem prekérka :) . Asi deset minut jsem lamentovali a nadávali než jsme zjistili, že to nám asi nijak nepomůže a začli to nějak řešit. Asi 400m daleko byl dům, tak jsme tam vydali, doufaje v pomoc. Než jsem tam došli, tak se za autem objevil traktor, tak jsme se zase vraceli k autu, protože jinak by neprojel. Tam jsme řidiči vysvětlili co je špatně a poprosili o pomoc. Ukázalo se že mu patří ten dům ke kterému jsme šli a navíc, že je to mechanik a slíbil že se nám na to podívá. Odtáhl nás k sobě a začal s v tom vrtat. Bohužel ani on nepřišel na to co je s tím špatně, říkál že snad něco s elektronikou a že zkusí další den zavolat do servisu, jestli by mu neporadili co by mohl zkontrolovat. Ale co s náma? :) Naštěstí se potvrdilo že kiwáci jsou fakt hodní lidi, zavolal našemu šéfovi a ten pro nás zajel. Tím to pro ten den pro nás skončilo, ale předpokládám, že nás(a hlavně Michala) s tím autem čekají ještě slušné problémy a zařizování.

65. Shrnutí 2, Hvězdné datum: 09-14072012

Nemám rád prunning čím dál tím víc, extrémisti by snad mohli říct, že to nenávidím. Než rozhýbám ráno prsty, nemůžu ani sevřít ruku v pěst jak mám dorasované šlachy. Taky se mi špatně prokrvují, znáte takový ten pocit když si přeležíte ruku a potom cítíte takové mravenčení v dlani a prstech? Tak to já cítím pořád, doslova, když se probudím, při práci a i když jdu spát. Ani den volna tomu nepomůže. Počasí nám tento týden naštěstí docela přálo, nepršelo a chvílema dokonce bylo až moc teplo. Desátého to bylo 2 měsíce co jsem na Zélandu což taky znamená, že jsem v půlce svého pobytu, bohužel... Jinak se nic zajímavého nedělo, co taky, uprostřed ničeho :) .

64. Shrnutí, Hvězdné datum: 06-08072012

Dodatek k předchozímu příspěvku: Houby daleko, když jsme se vraceli z města už byla jedna silnice zalitá a museli jsme to vzít objížďkou.... náš mostek naštěstí stál :) .

Nic zajímavého se neděje, tak napíšu tři dny do jednoho příspěvku. Pořád se pracuje, trochu se zlepšujeme, ale rychlost stále mizerná, takže první výplata bude stát za prd. Počasí se celkem umoudřilo, občas sice trochu sprchne, ale na to si stačí pobrukovat “Prunnin' in the rain” na melodii “Singin' in the rain” a jde to vydržet :) .

63. Chčije a chčije, Hvězdné datum: 05072012

Počasí pokračovalo ve stejných kravinách jako včera s tím, že o půl jedenácté se rozpršelo fest a pršelo už pořád, v tu chvíli jsme to vzdali. Nechtěli jsme však zahodit celý den a tak jsme zajeli do města. Po několika dnech dešťů se začíná zvedat voda a k nám domů je to přes takový malý mostek, ten kdyby to odneslo tak bychom byli doslova odříznutí ode všeho, ale do toho to má ještě hodně daleko(no, ale pokud takhle bude pršet ještě týden, tak kdo ví... to by mi tady ještě scházelo, povodně :) ). Ve Waipukurau jsme našli internet zdarma(v knihovně) a tak aspoň aktualizuju blog.

62. Pitomé počasí, Hvězdné datum: 04072012

Kromě toho že pracujeme pomalu(=málo peněz), mi na prunningu vadí ještě jedna věc. Závislost na počasí. Teplota ujde, na to že je tady půlka zimy(Hawke's bay je údajně nejteplejší oblast v NZ, kolem 10 stupňů), ale déšť vadí. Celý den se co půlhodiny střídalo poprchání-nepoprchání, kdy se při malém, krátkém deštíku pracovat dá(není to však nic příjemného), ale nikdy nevíte, jestli se to nerozvine ve větší déšť, takže se často pendluje mezi vinicí a domem, tím pádem se ztratí spousta času a tím míň si vyděláme. Odpoledne se rozpršelo natolik, že už jsme to pro dnešek vzdali a šli domů(dobře jsme udělali, pršelo nepřetržitě až do noci).

61. Další poprvé, Hvězdné datum: 03072012

Ráno jsme rychle pobalili, naložili auta a opustili civilizaci. Po příjezdu a vybalení nejnutnějšího se hned šlo pracovat. Pracovali jsme opět strašně pomalu a na konci dne už jsem začínal cítil slibovanou bolest v rukách, snad to časem přejde. Nejzajímavější událost dne se však stala až večer. Už jsme všici leželi v postelích když tu... ZEMĚTŘESENÍ. Nejdřív slabé otřesy, jednu-dvě vteřiny, pak chvilku klid a na několik vteřin už trochu silnější. Plechové dveře mlátily, palandy se kývaly, ale to bylo asi tak všechno. My čtyři Češi docela vyjukaní, Sebastian jen mávl rukou a šel normálně spát :) (v Chile to mají běžně). Moje první zemětřesení(teda takové co šlo opravdu cítit) a klidně bych si to někdy zopakoval :) . Dalšího dne jsem se ptal šéfa, říkal že epicentrum zemětřesení bylo na druhé straně země, v hloubce 230km(což je dost hluboko) o síle 7 stupňů Richtera. Prý to mají tak jednou do měsíce, tak třeba ještě nějaké zažiju :) .

60. Další práce, Hvězdné datum: 02072012

Ráno vstávání před sedmou(tak brzo jsem už dlouho nevstával, není zrovna příjemný pocit :) ), nachystat se a jeli jsme na setkání s kontraktorem. Podepsali jsme smlouvy a jelo se nakoupit pracovní vybavení, nakonec to vyšlo na nějakých 90 dolarů, což je pořád celkem dost, ale nenaděláš nic. Pak jsme vyrazili na vinici, přičemž se ukázalo, že ta půlhodinka, kterou měl být sad původně vzdálen je jen na místo, kde jsme se potkali s majitelem a přímo na vinici je to další asi hodina, což v podstatě vylučuje každodenní dojíždění, takže jsem doufal, že to nebude úplná díra. Naštěstí se ukázalo, že to není tak zlé. Malá kuchyňka, jeden pokoj s postelama, velký společný pokoj, dost elektrických zásuvek, dost přímotopů, takže ani zima nebude. Horší je to, že tam není pračka, takže leda ruční praní nebo dojíždění do města a co je vůbec nejhorší je, že je to doslova uprostřed ničeho. Nejbližší městečko asi 40 minut autem, v okruhu několika kilometrů je pár baráčků, a není tam žádný signál, rádio, televize, ani mobil(i GPS měla problémy :) ). Takže na internet můžu rovnou zapomenout. Nakupovat potraviny budu muset tak na týden dopředu, na signál se dostanu právě jen když se pojede nakoupit do města. Prostě konec světa. S tím souvisí, že od teď nebudu updatovat svůj blog denně, možná vůbec na dlouhou dobu(měsíc nebo tak) a vůbec budu úplně mimo kontakt. Má to i své světlé stránky, protože bydlíme přímo na vinici, tak můžem pracovat hned od prvního světla a končit až za tmy a žít takhle mimo civilizaci může být zajímavý zážitek :) . Když jsme dorazili přímo na místo majitel nám začal ukazovat jak se prunnuje, práce to není fyzicky těžká, ale zatím pracujeme strašně pomalu, což vzhledem k tomu, že jsme placeni od hotových stromků není moc dobré, snad se zlepšíme. Skončili jsme brzo, protože jsme museli ještě plno věcí zařídit, připravit se na stěhování a udělat velký potravinový nákup. Den plný událostí a další bude asi stejný. O tom si však přečtete asi až za dlouho, na můj aktuální stav se můžete ptát blízké rodiny, oni by snad měli mít trochu aktuálnější informace :) . Zatím nazdar ;)

59. Prunning?, Hvězdné datum: 01072012

Konečně nějaké novinky o práci, měl bych zítra začít s prunningem vína na vinici vzdálené asi půlhodiny, což by se buď dalo dojíždět, nebo nám(práce pro všech pět co spolu bydlíme) bylo nabídnuto ubytování tam zadarmo, což sice zní dobře, ale mám strach jak to bude vypadat když je to zadarmo, uvidíme zítra. Na práci si bohužel musíme koupit vlastní vybavení(nůžky, rukavice atd.), což by mělo vyjít asi na 100 dolarů, což není zrovna málo, tak doufám že se mi to podaří potom zase někomu střelit. Mimo práci budu asi mít další investici, budu pravděpodobně muset koupit auto baterku, protože tahle dodělala, neudrží náboj a když se s autem několik hodin nejede, tak musím startovat přes kabely... A ještě abych nezapomněl musím se podruhé veřejně omluvit(poprvé Švýcarské elektrické síti), tentokrát jsem pomluvil můj elektrický adaptér, o kterém jsem řekl nefunguje. Chyba byla na mé straně, neboť jsem idiot a neuměl jsem to správně používat.

58. Den poté, Hvězdné datum: 30062012

Ach moje hlava, už jsem na to pití asi moc starý :) . Půl dne jsem strávil v posteli a druhou půlku dne slibováním si že už se nikdy alkoholu nedotknu... největší lež co si říkám(pravidelně) :) . Ale někteří na tom byli i hůř, Michal strávil v posteli doslova celý den :) .

57. 20, Hvězdné datum: 29062012

Mám narozeniny! Je tomu 20 let co jsem se narodil a chodím po tomto světě(no to je asi trochu přehnané, asi jsem nechodil od prvního dne :) ). A díky tomu, že jsem na Zélandu to můžu začit slavit jako první(1. časové pásmo) :). Teď ale vážně, všechny dary zasílejte na 1400 Karamu Road, Hastings, New Zealand :) (ne aby někoho napadlo něco vážně poslat!), všem děkuji za poslaná přání, potěšila ;) . Tady mi mezitím spolubydlící přichystali menší oslavu, dokonce jsem dostal i dort :) . Pak ještě nějaký chlast k čemuž jsem přispěl mojí slivovicí, která se sice vypila, ale nelituju toho, protože padla na dobrý účel. No a pak se slavilo a slavilo :) .

56. Veget, Hvězdné datum: 28062012

V okolí už jsem nenašel nic co bych rád viděl, tak jsem se rozhodl, že dneska nikam nepůjdu a trochu povegetím doma. Když tak nad tím přemýšlím, to je vše co bych k tomu řekl :) .

55. Hastings, Hvězdné datum: 27062012

Dneska jsem se rozhodl, že místo nějakého výletu daleko si prohlédnu Hastings. Celé oblast Hawke's bay byla v roce 1931 zasažena silným zemětřesením, při kterém byla města Napier a Hastings těžce poničena a byla přestavěna v tzn. Art Deco stylu. Některé budovy z té doby jsou pěkné, jiné se mi teda moc nelíbili, ale celkově je to hezké město. Co se mi ale hodně líbí, že jak Napier, tak Hastings jsou plné krásných, starých aut. Pak jsem ještě zkoušel volat tomu Maorovi a neozývá se, takže předpokládám, že tam už neuspějeme, naštěstí jsme od jiných backpackerů co bydlí vedle nás(taky Češi :) ) dostali kontakt na další práci, tak snad to vyjde tam.

54. Offroad, Hvězdné datum: 26062012

Dneska jsme jeli opět rybařit, Sebastian říkal že musí potrénovat na ukulele, ale všichni ostatní jsme jeli. Na rybářské mapě jsme našli sjezd k řece, sbalili potřebné vybavení(udice, gumáky, pivo... :) ) a vyrazili. Jeli jsme v Michalově autě, protože jestli jsme chtěli dojet až přímo k řece, musí se jet kousek přírodou bez cest a jeho auto má pohon na všechny čtyři. Offroad ježdění je celkem sranda, zvlášť Michal si to užíval, ale stalo se to, co se dřív nebo později stát muselo... zapadli jsme :) . Nejdřív v bahně, kde stačilo je auto potlačit a potom ve štěrku, kde už to bylo trochu horší. Všichni ven a začalo vyhrabávání. Neměli žádné pořádné vybavení(lopata) a tak jsme museli trochu improvizovat(hrnce) :) . Do toho nám začalo poprchat, což nebylo zrovna příjemné, ale na druhou stranu se ukázala parádní duha, která dala vzniknout této krásné fotce(zde). Celkem jsme se tam s tím prali asi půlhodiny, ale nakonec se zadařilo a auto vyjelo. Pak už jsme si radši dávali pozor kam jezdíme :) . Objeli jsme několik míst, ale bohužel opět žádný úspěch na ryby. Večer jsem zkoušel kontaktovat toho maora, který nám sliboval práci, ale zatím se neozval a bez úspěchu... :(

53. Kartáček, Hvězdné datum: 25062012

Na práci jsme zatím pořád čekali, tak jsme vyrazili na výlet k blízkým vodopádům(já vím, pořád nějaké vodopády, ale mě se ten pohled nikdy neomrzí :) ). Kolem jsme si ještě udělali krátkou procházku krásnou přírodou. Pak jsme jeli na pobřeží, podívat se na moře, kde ale foukal silný a studený vítr, tak jsme tam moc dlouho nevydrželi a radši jsme jeli domů. S Michalem jsme se dohodli, že zase jednou budeme vařit spolu a udělali jsme si skvělé vepřové s bramborama(no, my, já jsme jen oškrábal brambory, na nic zodpovědnějšího jsem si nevěřil :) ). Jo a když jsme byli nakoupit suroviny, tak jsem v košíku našel někým zapomenutý zubní kartáček(takový ten fajnový, jak to má všude ohebné plochy, gumové stěrky a prostě vypadá víc jako sonický šroubovák Doctora Who, než něco, čím byste si čistili zuby), který si tam někdo musel zapomenout. Paráda, stejně jsem potřeboval nový... :)

52. Stěhování do Hastings, Hvězdné datum: 24062012

Slavili jsme až do čtyř rána a odhlásit z ubytování jsme se museli do desíti... recept na bolehlav. Ale nějak jsme to zvládli, sbalili(jak jsem později zjistil, každý z nás tam něco zapomněl :) ) a jeli na setkání s dalším párem Čechů, kteří taky sháněli práci. Tak jsem jim dal číslo na toho Maora a rovnou jsme to jeli s ním vyřídit a pak jsme s nima jeli hledat nějaké ubytování. My jsme sice měli už najitý jeden backpacker, ale podívat se i jinde nikdy neuškodí. Projížděli jsme různé možnosti a k mému příjemnému překvapení se rýsovali lepší a lepší nabídky. Nakonec se nás ubytovalo všech pět v motelu, které jsou obvykle dražší, ale protože jsme se ubytovali v jednom unitu, tak nám dali slevu. Je to vlastně takový malý byteček s dvěma ložnicema, obývacím pokojem, kuchyní, záchodem a koupelnou(je v ní i vana! :) ). Kuchyň je vybavená, v obýváku máme televizi, spousta prostoru a to vše jen za 100 dollarů týdně, což z toho dělá moje zatím nejlepší ubytování na Zélandu. A jako bonus tady chytáme nějakou wifinu, která je sice strašně pomalá, ale zdarma. Prostě krása. Jediný chudák je Sebastian, který jako jediný ne-Čech z nás, polovinu časů neví o čem se mluví :) .

51. Práce?, Hvězdné datum: 23062012

Práci mi majitel backpackeru sliboval už dlouho bez výsledku, tak jsme rozhodli(já, Sebastian a Michal), že nebudeme jen čekat a pokusíme se najít něco i jinde. Jeli jsme do nedalekého Hastings poptat s v jiných backpackerech jak to s prací vypadá. Objeli jsme asi 3 různé a bohužel všude nám říkali víceméně to samé. Práce je jen pro zkušené prunnery a nezkušení musí čekat. Naštěstí se mi ale ozval jeden kontraktor kterého jsem náhodou objevil a řekl že se s ním máme později večer sejít. Ukázalo že je to Maor, což trochu zchladilo moje nadšení(nejsem rasista, ale přece jenom se cítím bezpečněji když pracuju pod kiwákem), ale na druhou stranu musím říct, že až na jeho zjev vypadalo všechno relativně profesionálně. Podepisovali jsme smlouvy a daňová přihlášení, chtěl na nás kontakty a čísla bankovních účtů, což si vykládám jako dobré znamení :) . Práce by měla začít ve středu nebo čtvrtek na jedné z blízkých vinic. Takže veselí jsme se vraceli na backpacker s tím že zítra se budeme stěhovat do Hastings, abychom to měli blíž. Stěhování ovšem hlavně znamenalo oslavu se všema spolubydlícíma... :)

50. Rybaření, Hvězdné datum: 22062012

V okolí jsme už nenašli žádnou atrakci, kterou bychom chtěli nějak extra vidět, tak jsme udělali změnu a jeli na ryby. Já jsem sice nikdy nerybařil(i když mě to vždy lákalo), ale Michal je(aspoň to o sobě tvrdí :) ) zkušený rybář a prý už tady jednoho pstruha chytil. Tak jsme vyrazili na nedalekou řeku, Michal nahodil, Sebastian se učil na Ukulele a já mezi nima pobíhal a chvílu otravoval jednoho, pak zas druhého. Žádná nezabrala, tak jsem jeli na jinou lokaci, kde si rybaření vyzkoušel Sebastian a dokonce i já. Po krátké instruktáži co a jak jsem uchopil udici a hurá do toho. První nához...nic, ale druhý, věřte tomu nebo ne(opakuji, že jsem rybařil poprvé)... zase nic :) . No tak jsem prut vrátil do zkušenějších rukou a zase se dal na otravování(to mi šlo dobře :) ). Když nenastal žádný úspěch ani tam, tak bylo rozhodnuto o změně taktiky, jelo se rybařit na moře. Našli jsme jeden kamenný výběžek, který zasahoval asi 50m do moře a šli jsme na jeho konec, kde jsme narazili na nečekaného hosta. Tuleň. Mládě se tam vyhřívalo, schované v kamenech, naším příchodem se bohužel vylekalo a počalo se plácat do vody, čímž mi nedalo moc možností si ho řádně vyfotit, škoda. Když se dostal do vody, tak ještě chvíli plaval kolem než se úplně ztratil. Ale zážitek celkem silný, protože v přírodě jsem tuleně ještě neviděl a takhle na severu jsem je nečekal. Na ryby žádné štěstí nebylo ani na moři, takže to stejně skončilo tak, že jsme seděli na kamenech, popíjeli pivo, zpívali na jedinou melodii, kterou Sebastian umí zahrát na ukulele, nějaký španělský nesmysl a pozorovali západ slunce. I bez úlovku hodně povedený den :) .

49. Vodopády, Hvězdné datum: 21062012

Dneska jsme se nějak zdrželi a něž měli čas někam vyrazit, tak už byly dvě hodiny. Tak místo nějakého dlouhého výletu jsme s Michalem a Sebastianem jeli jen k nedalekým vodopádům(Tangoio falls), kde jsem konečně pořádně ozkoušel pohorky, které jsem kupoval speciálně na Zéland, protože něž jsme dojeli na místo, začalo trochu pršet. Až k vodopádům vedla asi půlhodinová, velmi bahnitá cesta, kde jsem byl zatraceně rád za pevnou, nepromokavou obuv a kde mí společníci těžce nadávali :) . Ale jako tradičně to stálo za to, byly tam 2 vodopády, oba krásné(takový pohled nikdy neomrzí). Pak domů, navečeřet a pak do společenské místnosti, kde pouštěli Pána prstenů 3, což k Zélandu sedí, tak jsem se přidal :) .

48. Mangatainoka hot springs, Hvězdné datum: 20062012

Spolu s Michalem a Sebastianem jsem se rozhodli ze si uděláme výlet, když máme volno. Jako cíl byly vybrány Mangatainoka hot springs, horké prameny na koupání, vzdálené asi 70km od Napier. Sbalili jsme se a vyjeli. Byť to bylo pouze těch 70km tak jsme jeli kolem dvou hodin, protože jen asi půlka z cesty byla na zpevněné silnici, zbytek jen štěrk a hlína v kopcích. V jednom bodě jsme dokonce museli přejet řeku(no spíš takový potok, ale stejně to bylo napínavé :) ). V té oblasti se pásli ovce, které si volně procházely po cestě a několikrát jsme musel čekat než nám uhnuly(jednou jsme je před námi hnali asi 500m, než našli místo kam se vyhnout – strmé kopce na obou stranách). Ale dojeli jsme a na místě to byla naprostá paráda. Voda tam natékala do dvou bazénků, všechno zdarma a byli jsme tam úplně sami. A jak byla horká, je to jen můj odhad, ale řekl bych kolem 38-40 stupňů, lezl jsem tam asi půl minuty než jsem se odvážil potopit celý :) . A vydržet vevnitř se taky nedalo moc dlouho, max 3 minutky a musel jsem se zchladit. Donesli jsem si pár pivek, něco k jídlu, s krásnou přírodou kolem a vegetovali jsme. Vydrželi jsme tam asi 2 hodiny(až do tmy) a pak zpátky. Cesta v těch kopcích, kolem strmé strže, ve tmě, no, místama jsem měl celkem strach, ale Michal řídil bezpečně a nakonec jsme vyjeli v pořádku. Skvělý den, tělo zregenerované a kromě benzínu vše zdarma... prostě nezapomenutelný zážitek.

47. Zodpovědný dospělý, Hvězdné datum: 19062012

Bez práce jsem měl konečně měl čas přes den abych si zařídil dlouho odkládaný bankovní účet. Rozhodl jsem se pro KiwiBank, které má pobočky úplně všude(na každé poště – jsou propojení) a je to jediná čistě Novozélandská banka, tak mi to snad vyhraje nějaké sympatie u místních. Jsou na backpackery připravení, nabídli mi účet s vedením zdarma, s internetovým bankovnictvím, kartou atd., za 20 minut vyřízeno a byl jsem majitelem novozélandského účtu. Takže si to shrňme: mám auto, 2 bankovní účty, 2 telefonní čísla, vydělávám, platím za sebe bydlení, jídlo, prostě všechno. Člověk, který mě nezná, by si mě klidně mohl splést s dospělou, zodpovědnou osobou :) . Zbytek dne jsem více méně proflákal, ptal jsem se na další práci, ale zatím to nevypadá dobře. Když pracuju, tak si říkám co bych dal za volno a když mám volno, tak si říkám, že bych možná radši pracoval... holt si nevybereš :) .

46. Sedmý den práce, dodatek: Konec packhousu, Hvězdné datum: 18062012

Už mě to v práci štvalo natolik, že jsem se rozhodl pro změnu. Proti zimě jsem si vzal dvě trička a proti nudě mobil a sluchátka. To se sice nesmí, ale venku jsou pravidla trochu volnější a hlavně, míň je tam na člověka vidět :) . A hned čas utíkal daleko příjemněji, navíc bylo pro mě dneska míň práce než obvykle, takže jsem se celkem flákal, jen chodil od jednoho konce na druhý a předstíral že něco dělám. Škoda jen že jsem tyto nápady a novou chuť do práce dostal až poslední den. Protože se muselo všechno dodělat, tak byl hodinu a čtvrt přesčas, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. Když jsem odcházel tak jsem ještě nabral co nejvíc jablek do kapes a domů. Říkal jsem si, že nějak oslavím konec práce, ale neměl jsem na to energii, jedno pivo a do hajan :) . Abych shrnul práci v packhousu, nebyla to žádná sranda, ale tak zlé to taky nebylo(peníze nebyly špatné), když jsem si na to zvykl a hlavně našel způsoby jak se co nejvíc flákat :) .

45. Den volna, Hvězdné datum: 17062012

V neděli se nedělá, takže jsem vstával až před dvanáctou(no “až“, když jsem šel spát po čtvrté, tak to zase tolik spánku nebylo), něco sníst a co teď. Se Sebastianem a Michalem(Čech, který bydlí ve stejném backpackeru a se kterým pracuju) jsme se předchozího dne domluvili, že se pojedeme někam podívat když máme volno, tak jsme začali plánovat. Jedno místo nám bohužel nevyšlo, protože tam se dá jít pouze za odlivu a to jsme akorát minuli. Tak jsme si nechali poradit od majitele backpackeru a vyrazili jsme na Te Mata Peak, nejvyšší bod v Hawke's bay(tak se jmenuje oblast kde se momentálně nacházím, 399 m.n.m., což sice nezní bůh ví jak moc, ale když si uvědomíte, že mořská hladina je doslova hned vedle, tak už to je o něčem jiném). Až nahoru vedle cesta autem, ale u vrcholu už to byl celkem adrenalinový zážitek, úzká cesta, zatáčky a strašný sráz dolů bez zábradlí... ale nějak jsme to zvládli a odměnou nám byl nádherný výhled(fotka s mojí maličkostí zde). Potom jsme ještě zamířili do blízké medárny(továrna na med? nevím jak se tomu správně říká :) ), kde měli i menší muzeum a hlavně vzorky na ochutnání zdarma :) . Měli tam asi 6 druhů medu, některé lepší, některé horší a některé opravdu divné, ale obecně musím říct, že český med mám prostě nejradši. Nakonec ještě krátká zastávka na pláži kvůli západu slunce a jelo se domů. Nejdřív jsme ale jeli nakoupit, protože jsme se rozhodli, že k večeři něco ukuchtíme. Koupili jsme 1,2kg hovězího(Rump steak) a k tomu brambory a šlo se na to. Já jsem těžký nekuchař, ale Sebastian a Michal prokázali zdatné schopnosti a výsledkem nám byly steaky s pepřem a kdo ví čím ještě s opečenýma bramborama se sýrem, cibulí, česnekem, paprikou, mrkví a žampiony. Byť mě celkový výčet surovin odrazoval, tak musím přiznat že výsledek byl víc než vynikající. Moje nejlepší jídlo na Zélandu(což není zas tak velký úspěch, protože konkurence se skládá s instantních polévek, těstovin a párků) a myslím, že to na dlouhou dobu tak zůstane. Nacpal jsem se(maso ještě zbylo na další večer) a krásně ospalý jsem šel spát. Skvělý konec za další skvělým dnem, škoda jen, že se zítra jde do práce.

44. Šestý den práce, dodatek: Divadlo, Hvězdné datum: 16062012

Práci venku mám rád čím dál tím míň, člověk je celý den v mokrém, zašpiní se a mnohé další. Ráno navíc pršelo, takže jsem byl občas na dešti, hrůza. Proto jsem se už nemohl dočkat konce dne, ale nejen z toho důvodu. Večer jsem se rychle šel zkulturnit a za kulturou. Milovníci Pána prstenů, připravte se na těžkou závist, protože jsem si koupil lístek na vystoupení Sira Iana McKellena(Gandalf z Pána prstenů). Bylo to v Hawke's Opera House a jmenovalo se to “Ian McKellen on stage, Tolkien, Shakespeare and you“(Ian McKellen na jevišti, Tolkien, Shakespeare a Vy). Název je všeříkající, první půlka byla vyhrazena povídání o Tolkienovi, jeho zážitcích a otázkám od publika, druhá o Shakespearovi(je známý Shakespearovský herec). Celý výtěžek šel na opravu divadla v Christchurchi, které bylo poničeno při zemětřesení. Vystoupení začlo naprosto famózní citací z Pána Prstenů, moje oblíbená pasáž, část kde utíkají před Balrogem. Když se divadlem rozeznělo mohutné „YOU SHALL NOT PASS“ naskočila mi husí kůže po celém těle. Přinesl svůj meč Glamdring(který potom poslal do publika a já si na něj sáhl :) ), kterým divoce máchal vzduchem, prostě úchvatné vystoupení. Potom začal vyprávět, odpovídal na otázky a tak dále. Druhá část nebyla vůbec tak nudná jak jsem si myslel(Shakespeare a já si zrovna nerozumíme), přinesl si seznam všech 37 her co Shakespeare napsal a po publiku chtěl aby je vyjmenovali, povedlo se :) . Pak předvedl některé parádní kusy z různých rolí, které za život hrál(tady zase můžou závidět Shakespearovci), proložil to dalšími historkami, prostě paráda. Jo a při vyslovování strašně prskal a protože jsem seděl v první řadě, tak poprskal i mě! :) Po vystoupení jsem jel zpět na backpacker, kde se konala menší oslava konce týdne(zítra se nepracuje), která se protáhla až do čtyř do rána. Takže večer plný skvělých událostí. Rozloučím se s vámi mým rozloučením se Sirem Ianem :) .

43. Pátý den práce, dodatek: Červené tlačítko, Hvězdné datum: 15062012

Dneska jsem zase dělal venku a mám dojem, že stoupám po firemním žebříčku, dostal jsem trochu lepší rukavice! Ale nevím, jestli to do pondělí(aktuální poslední den práce – pořád se to mění) stihnu dotáhnout na šéfa :) . Taky jsem dostal na starosti ČERVENÉ TLAČÍTKO. Vždycky když nějaké vidím, tak mám silné nutkání ho zmáčknout, něco zařvat a potom utéct a tady jsem mohl. Ovšem jen v případě nějaké pohotovosti a ta “bohužel“ nenastala... To je ale vše z dobrých zpráv, asi se jim zdálo, že se moc flákám(mně to tak rozhodně nepřipadalo), tak mi přihodili další a další věci co hlídat, zapisovat a hlásit :( . A celkově se mi práce vevnitř u pásu zdá jako lepší a lepší možnost.

42. Čtvrtý den práce, dodatek: Nekonečný den, Hvězdné datum: 14062012

Dneska v práci záda už tolik nebolela, ale den se zdál nekonečný. Nevim proč, ale dělalo se strašně pomalým tempem(neplést si s lehčí prací, když se pracuje rychle, tak se člověk trochu hýbe a nemyslí tolik na čas, dneska jsem u pásu pomalu usínal) a hodiny očividně drželi partu a tak taky šly pomalu taky. Prostě hrůza.

41. Třeti den práce, dodatek: Bilingvismus, Hvězdné datum: 13062012

Dnes to v práci nebralo konce, částečně asi proto, že nepustili(až na poslední hodinu) žádnou hudbu. Když hrají tak sice nepouštějí nic moc dobrého, ale úplně bez hudby je to daleko horší. Tu poslední hodinku ale pustili písničku z Krotitelů duchů a to jsem se jim tam roztančil až jsem se divil :) . Jo a už mi hrabe z toho bilingvismu, když se o pauzách bavím s čechama(celkem jsme tam 4) tak na ně mluvím anglicky a na ne-čechy žbrebentím česky a ještě divím se, že mi nerozumí.

40. Druhý den práce, dodatek: Staff only, Hvězdné datum: 12062012

Vstávání před šestou(dělá se od 7 do 17), něco ukuchtit na oběd a do práce. Když jsme přijeli na místo, tak jsem se trochu zdržel za skupinou kolegů z backpackeru(jezdíme jedním autem, jeden z nich je Čech) a pak jsem sám šel na pracoviště, ale kudy? Včera jsem šel přes kancelář, vyřídit formality, ale ta byla teď zamčená a pak už tam byl jen jeden vchod, ale tam bylo napsané “Staff only“, tak přece nepolezu někam, kde nemám co dělat. Asi půl minuty jsem tam bezradně postával než mi docvaklo, že jsem taky zaměstnanec a ten vchod je dělaný pro mě... Potřeboval bych asi kávu po ránu. Tak jsem si oblékl pracovní kabátek, rukavice a síťku na vlasy(musí to mít všici, vypadá to tam komicky) a šel jsem k pásu. Po asi 10 minutách za mnou přišel jeden z trvalých zaměstnanců a zeptal se mě jestli bych nechtěl dneska pracovat venku, bylo mi to tak nějak volné a tak jsem šel. Ovšem nedošlo mi že by mohla být venku zima, takže jen v tričku(kabátek nesmí opustit vnitřek) a v reflexní vestě(venku je provoz, pořád, a docela rychle, tam jezdí vysokozdvižné vozíky) a bylo mi vysvětleno co mám dělat. Měl jsem plnit biny(velké dřevěné bedny) jabkama, které se včera “vyhazovali“, takže jsem zjistil kam se ztrácejí, pomocí takové mašiny a ještě ty biny popisovat křídou a nastřelovat na ně lístky s údaji o odrůdě, kde se sbírali atd. Nejdřív se zdálo že je toho hodně a je to strašně složité, ale po chvíli praxe jsem zjistil že je toho hodně a je to strašně složité. Pořád jsem přebíhal mezi těmi 2 stroji, což mi ze začátku přišlo jako výhoda(oproti stání celou dobu na jednom místě), ale po pár hodinách nohy začali nesouhlasit. Ale mělo to i svou světlou stránku, ovládal jsem 6 čudlíků(ve tmě ale nesvítily :) ), což každý, kdo mě trochu zná, ví, že mačkat tlačítka(obzvlášť pokud vážně něco dělají) je moje velká záliba :) . O první pauze jsem si skočil pro mikinu a to už šlo vydržet. Mimochodem, ta jablka, která nebyla úplně perfektní a kterýma jsem plnil biny, byly určené na džusy(když se rozmačkají, tak je jedno jestli měly černý flíček :) ), ale potom co jsem viděl, co všechno se do těch binů hází, mě celkem přešla chuť na jablečný džus. Shnilá, rozežraná, ty co popadali na zem sbírané lopatou spolu se vším bordelem kolem a všechno se to házelo dohromady a odváželo. Neříkám že v džusárnách nemají ještě svoje třídění a čištění, ale stejně si jen tak jablečný džus nekoupím(ještě že nedělám v pomerančovém packhousu, zkazit mi pomerančový džus tak nevím co budu pít :-) ).

39. Nová práce, Hvězdné datum: 11062012

Ráno mě probudil majitel backpackeru že se pro mě našla práce(díky bohu že jsem se včera mírnil) a po krátké výpravě jsme s pár dalšíma lidma vyrazili směr packhouse(balírna ovoce, v tomto případě jablek). Tam jsme se porozhlédli, podepsali tunu papírů, zjistili že šéf je idiot a šlo se dělat. Práce je několik druhů, mě postavili k pásu, kde jsem měl třídit špatné jabka(jak je na nich jediná chybka, vyhazují se nějak na jiný pás, docela mě zajímalo kam to jede dál) a ta hezká skládat do krabic. Práce to není vyloženě těžká, jakmile chytíte rytmus, tak to jde od ruky. Jediný problém je to, že celý den stojíte s minimem pohybu a z toho celkem bolí záda. A když je pracovní doba 10h, tak se to pozná(9hodin práce + hodina v pauzách). Aby přehlušili hluk z mašin, hrají ještě víc nahlas hudbu, což není nic špatného až na výběr písniček. Připadám si jako na diskotéce, jediná výhoda je, že to člověka nutí tancovat a tak mám aspoň trochu pohybu :) . Večer jsem dorazil celkem unavený a to jsem měl, kvůli zařizování, o 2 hodiny kratší pracovní dobu, uvidíme zítra...

38. Měsíc pryč, Hvězdné datum: 10062012

Ráno(po 4 hodinách spánku...blé) jsem byl probuzen do “menší“ kocoviny a po nějaké chvíli jsem se uvědomil že dnes je tomu měsíc co jsem na Zélandu, takže večer další oslava? Půl dne jsem strávil dostávání se z kocoviny a druhou půl dne přípravou na další. Naštěstí jsem se mírnil a domů jsem dorazil relativně střízliv a včas.

37. Napier, Hvězdné datum: 09062012

Moje plány s brzkým vstáváním a odjezdem dopadly jako obvykle a tak jsme, po rozloučení s Waynem, o půl třetí vyrazili do 270 km vzdáleného Napier. Cesta byla dobrá, krásná příroda jako obvykle(v podstatě náhodou jsme objevili parádní vodopády(galerie zde, omluvte kvalitu některých fotek, hrál jsem si s expozicí a někde to vypadá příšerně)). Trochu mě vyděsila značka, oznamující že dalších 136km nebude žádná benzinka, ale měl jsem natankováno do plna, takže v pohodě(ale měl bych si pořídít i nějakou rezervu, kanystr sice mám, ovšem ještě jsem se nějak nedostal k tomu, abych ho naplnil :) ). Posledních asi 50 km byla hornatá krajina, což bylo sice hezké na pohled, ale můj Mishánek(pozn. překladatele: Mitsubishi, auto) byl značně zadýchaný(není se čemu divit, je starý jak já a já bych ty kopce určitě nevyběhl :) ). Ale nějak to zvládl a už za tmy jsme dorazili do města. Předem jsme našli jeden backpacker, ale na místě nám řekli, že mají plno, tak jsme našli místní McDonald kvůli internetu a hledali jiné ubytování. Další backpacker nebyl dál než kilometr od nás, kde už jsme uspěli. K práci nám řekli že zatím prunning nezačal, čeká se na schválení od nějakého vládního úřádu, ale že tento nebo příští týden už to bude. Co se týče ubytování, tak je to horší než co jsme bydleli v podnájmu, ale zase lepší naž ten backpacker v Te Puke. Bydlím na pokoji pro 4, kuchyň je celkem prostorná a hezká, společenská místnost s televizí, fotbálek, ale nadruhou stranu tu mají drahý internet a trochu míň místa než na co jsem od Wayna zvyklý :) . Platím 120 na týden, což je cena snesitelná. Po přesunu věcí z auta na pokoj se šla hledat hospoda, protože Sebastian slavil rok na Novém Zélandu a to se musí zapít. Zapadli jsme do irské hospůdky a dali si dobrý, ale předražený, Guiness. Po nějaké době jsme šli na pokoj, kde jsme se seznámili s párem angličanů, kteří s náma bydleli a ti nás pozvali na další pivo. A tak se původní plán “Na jedno pivo“ změnil na oslavu do čtyř rána(jako obvykle :) ).

36. Rozlučka, Hvězdné datum: 08062012

Začal jsem vybírat místo kam za prací a jako nejlepší se zdála oblast Napier-Hastings, kde je v okolí dost vinic na kterých začíná v tuto dobu období prunningu(více zde). Našli jsme nějaké backpackery, kde zprostředkovávají práci a tak bylo rozhodnuto. Poslední večer v mém zatím nejdelším ubytování na Zélandu jsme s nájemcem vyrazili do místního klubu, který je věnován válečným veteránům a ve kterém je Wayne(nájemce) členem. Celkem hezké místo, trochu jsme popili, zahráli kulečník(ve kterém jsem bídně reprezentoval Českou Republiku, zástupci Nového Zélandu i Chile mě porazili – nutno ale říct, že NZ měl silný tým s léty praxe, proti kterému jsem vypadal jako bych to hrál poprvé, což není daleko od pravdy...). Nejdivnější věc co jsem tam viděl byla tombola o pečené kuře. Ne klasická tombola, kde, kromě jiných věcí, můžete vyhrát i nějaké jídlo, tady byla hlavní a jediná cena kuře. Tak jsme každý za 2 dolary koupili lístek a čekali. Tahali 4 čísla(z asi 50) a Sebastian vyhrál, já jsem k tomu, koupil hranolky a tak jsme měli dobrou večeři. Doma jsme ještě poseděli, já přinesl pivo, Wayne rum(nevím jestli jsem to správně pochopil, ale myslím že říkal že je to domácí – byl celkem dobrý, bylinkový), Sebastian zahrál na kytaru a zazpíval, prostě fajn večer.

35. Osamělá hora, Hvězdné datum: 07062012

Ráno samozřejmě žádná SMS nepřišla, což byla poslední kapka do mého poháru trpělivosti s indickou organizací, tak jsem se rozhodl, že nebudu čekat jestli se nějaká práce vyvrbí nebo ne a přestěhuju se někam jinam. Počasí naštěstí neodpovídalo mé náladě, bylo krásně, slunečno, tak jsem si udělal menší výlet. Vybral jsem směr a vyrazili jsme(Sebastian jel taky). No, vybral jsem směr, prostě jsem jel na druhou stranu po místní hlavní silnici, než jsem jezdil každý den do práce :) . To je totiž krásné na Zélandu, nemusíte moc plánovat kam na výlet, protože zaprvé, nějaké atrakce jsou všude a zadruhé, ono stačí jen projíždět autem po krajině a stejně všude uvidíte krásnou přírodu. Třeba tentokrát si jedu, jedu, pak se podívám doprava a tu tam stála. Z rovné krajiny kolem se v dáli tyčila vyhaslá(doufám :) ) sopka, kterou jsem okamžitě pojmenoval Osamělá hora(jak jinak, na Novém Zélandu; pozn. autora: hora ze světa Středozemě – Pána prstenů a Hobita), pohled přímo famózní, bohužel se mi to nepodařilo hezky vyfotit, snažil jsem se přijet blíž, ale čím blíže jsem byl, tím méně působivě vypadala, něco takového se asi holt musí vidět na vlastní oči(záviďte :-P :-D ). Pak jsem ještě zajel na pláž, fotil jsem mraky, které tady mají krásné a pak domů.