Moje plány s brzkým vstáváním a
odjezdem dopadly jako obvykle a tak jsme, po rozloučení s Waynem, o
půl třetí vyrazili do 270 km vzdáleného Napier. Cesta byla
dobrá, krásná příroda jako obvykle(v podstatě náhodou jsme
objevili parádní vodopády(galerie zde, omluvte kvalitu některých fotek, hrál jsem si s expozicí a někde to vypadá příšerně)). Trochu mě vyděsila značka,
oznamující že dalších 136km nebude žádná benzinka, ale měl
jsem natankováno do plna, takže v pohodě(ale měl bych si pořídít
i nějakou rezervu, kanystr sice mám, ovšem ještě jsem se nějak nedostal
k tomu, abych ho naplnil :) ). Posledních asi 50 km byla hornatá
krajina, což bylo sice hezké na pohled, ale můj Mishánek(pozn.
překladatele: Mitsubishi, auto) byl značně zadýchaný(není se
čemu divit, je starý jak já a já bych ty kopce určitě nevyběhl
:) ). Ale nějak to zvládl a už za tmy jsme dorazili do města.
Předem jsme našli jeden backpacker, ale na místě nám řekli, že
mají plno, tak jsme našli místní McDonald kvůli internetu a
hledali jiné ubytování. Další backpacker nebyl dál než
kilometr od nás, kde už jsme uspěli. K práci nám řekli že
zatím prunning nezačal, čeká se na schválení od nějakého
vládního úřádu, ale že tento nebo příští týden už to
bude. Co se týče ubytování, tak je to horší než co jsme
bydleli v podnájmu, ale zase lepší naž ten backpacker v Te Puke.
Bydlím na pokoji pro 4, kuchyň je celkem prostorná a hezká,
společenská místnost s televizí, fotbálek, ale nadruhou stranu
tu mají drahý internet a trochu míň místa než na co jsem od
Wayna zvyklý :) . Platím 120 na týden, což je cena snesitelná.
Po přesunu věcí z auta na pokoj se šla hledat hospoda, protože
Sebastian slavil rok na Novém Zélandu a to se musí zapít. Zapadli
jsme do irské hospůdky a dali si dobrý, ale předražený, Guiness.
Po nějaké době jsme šli na pokoj, kde jsme se seznámili s párem
angličanů, kteří s náma bydleli a ti nás pozvali na další
pivo. A tak se původní plán “Na jedno pivo“ změnil na oslavu
do čtyř rána(jako obvykle :) ).
Žádné komentáře:
Okomentovat