75. Rozlučka, Hvězdné datum: 02082012

Zase pršelo, tak jsme jeli do města dokončit moje WOF a nakoupit. Já jsem nakupoval nějaké zásoby na cestování, protože jsem se rozhodl, že to nemá smysl protahovat, jelikož v tomto počasí toho stejně moc nevydělám a že zítra konečně vyrazím. Takže jsem mimo konzerv a jiného trvanlivého zboží nakoupil i něco na večerní rozlučku. Když jsme dorazili zpátky už byla pomalu tma a tak se začalo slavit, nejdřív výborná večeře(hovězí steak, jak jinak) no a pak se pilo. Sebastian to chtěl trochu změnit a tak navrhl chlastací hru(no, zas tak velká změna to nebyla, pili jsme pořád a teď jsme při tom jenom hráli karty a mělo to nějaká pravidla). Vyprávěl nám při tom, jak jsou různě národy rozděleny, podle počtu kol, které vydrží. A tak jsme se dozvěděli, že Italové odmítají něco podobného vůbec hrát, Němci zvládaj dvě kola a pak končí, Francouzi tři, ale samozřejmě Chile je všechny hravě přepije. A tak to pro nás bylo překvapením, když asi po pátém nebo šestém kole, Sebastian, značně opojený, vyskočil na nohy, začal vyvolávat něco ve španělštině o tom, jak se Chilanci nikdy nevzdávají, tloukl poloprázdnou sklínkou(kterou musel dopít) o stůl a pak odpadl. My jsme pak ještě chvilku popíjeli, hráli karty(tentokrát už jen sedmu :) ) a kolem druhé šli spát(tehdy už jsem začínal tušit, že můj plán vyjet další den kolem 8 ráno, asi neklapne :) ).