80. Kajakování, Hvězdné datum: 07082012

Ráno jsem se probudil do mírného deštíku, ale udržoval jsem si naději že se počasí ještě zlepší. Po srazu, podepsání nějakých papírů a vyfasování neoprenových ponožek jsme vyrazil na místo, kde nás vyzvednul “watertaxi“ a převezl nás na místo, odkuď jsme už jeli na kajacích. Jezdili jsme na double-kajacích(ovládá se to pomocí pedálů...divné), krátká instruktáž co a jak a pak už se jelo. Pořád trochu pršelo, ale to se dalo přežít. Jako první jsme jeli ke kolonii tuleňů na nedalekém ostrově. V tuto roční dobu tam byli pár měsíců stará mláďata s matkami(samci odplavali vegetovat do Austrálie nebo kam). Jeli jsme ke “školce“, malé laguně, kde se mláďata učila plavat a v bezpečí tam dováděla. Mohlo jich tam být na 50 a byli všude, vedle lodi, pod lodí, jeden se dokonce pokoušel vyskočit na loď, prostě parádní zážitek. Pak jsme ještě jeli pozorovat tučňáky nejmenší, kteří tam občas jsou a měli jsme štěstí, protože jsme viděli rovnou tři(mno viděli, víc jak na 20m jsme se nepřiblížili a jelikož opravdu dostávají svému jménu, tak na hladině nevypadali moc jinak než malé kachny). To už začalo pršet trochu víc až se to přeměnilo v opravdový lijavec, ale na moři to zase tolik nevadilo, jedna půlka těla byla relativně v suchu v kajaku a druhá se pořád hýbala a tudíž zahřála. Horší to bylo jakmile jsme přistáli přistáli, zhruba veprostřed cesty mezi začátkem a místem odkud nás vyzvedávalo Watertaxi, a měli jsme pokračovat pěšky. Přede mnou bylo 6,5 kilometru procházky buší ve slejváku a já už teď byl na kost promočený. Nevypadalo to ale, že by se snad počasí mělo v následujících několika desítkách minut změnit a tak jsem vyrazil. Jestli jsem si po kajaku myslel, že jsem mokrý, tak teprve teď jsem začínal chápat význam toho slova. Myslím, že kdybych spadnul do moře, tak bych vylezl o trochu sušší než jsem byl. Nevydrželi ani moje pohorky, ze kterých se po půlhodině chůze staly dva malé bazénky pro moje nohy. Déšť měl také za následek, že jsem nemohl fotit(už tak mám ve foťáku písek, teď by tam přibyla ještě voda... pak by stačilo, abych někde splašil cement a mohl bych začít stavět), což je velká škoda, protože je tam fakt krásně(a co teprve kdyby svítilo slunko). No tak jsem se nějak doplácal až k místu vyzvednutí a samozřejmě, jako na potvoru, jakmile jsem nastoupil na člun, tak přestalo pršet, dokonce se ukázal kousek krásné, modré oblohy... Když nás vyhodili u aut připadal jsem si jako stoletý stařec, bolest v zádech, bolest v kolenou a ruce se mi třásly jako silikonová prsa při zemětřesení. V prstech jsem neměl ani tolik síly abych odemknul auto. Zkoušel jsem otočit klíčkama pravou rukou, levou rukou, dokonce oběma ale nic. Musel jsem jít ke straně spolujezdce, kde se zámek lehčeji odemyká. Takže jsem dneska opět musel spát v kempu, protože jinak nevím jak bych to usušil. Jestli z toho nebudu nemocný, tak už vážně nevím z čeho...