89. Dunedin, Hvězdné datum: 16082012

Do Dunedinu(2. největší město jižního ostrova) jsem dojel před odpolednem, zase na skok do knihovny(už jsem tak často, že bych si mohl rovnout zařídit členství :) není to proto, že bych snad byl internetový závislák, ale musím být co nejvíc na mailu, protože prodávám auto – to aspoň používám jako výmluvu :) ) a pak prohlídka města. Plno krásných starých budov, ale potom co jsem viděl krásnou novozélandskou přírodu mě města zas tolik neberou :) . Poté jsem se vydal na Baldwin street, která je v Guinnessově knize rekordů uvedena jako nejstrmější obydlená ulice na světě. Zaparkoval jsem radši pod ní(s takovým úhlem jsem nevěřil ani ruční brzdě) a nahoru se vydal pěšky. Zespoda vypadá neškodně, sice prudká, ale krátká(asi 160m)... v půlce jsem měl jazyk na triku. Je tak prudká, že tam nemají chodník, ale schody(já bych uvítal eskalátor). Když jsem se konečně vydrápal nahoru(a zatlačil plíce do své původní polohy), tak jsem si říkal že bych si radši vyběhl dvakrát slavný omický kopec, než tohle znova(nebudu přehánět, Omičák taky žádná rovinka). V nejstrmějším bodě by se s botama Michaela Jackosona dalo stát horizontálně. Netřeba říkat, že jsem byl zpocený až na...(no vy víte kde), tak jsem se rozhodl, že zase přespím v kempu(taky už se připozdívalo a už se mi nechtělo nikam jet) a dám si po delší době sprchu.