Probudil jsem se po 7, ale nikam se mi
nechtělo, tak jsem ještě polehával. Náhle mi přišla sms, že
mám být za 15 minut u místní pošty, kvůli práci. No bezva, za
práci jsem rád, ale mohli mi dát vědět trochu víc dopředu. Tak jsem
nabalil jen to nejdůležitější, domluvil se s jedním Chilancem,
co měl taky začínat, sedli jsme do auta a vyrazili. U pošty jsme
se potkali s majitelem sadu, hodili krátkou řeč a následovali ho
k němu. Tam nám vysvětlil co a jak a šlo se sbírat kiwi. První
dojem? “ÁÁÁÁááá“. Práce je to náročná, ruce si
neodpočinou, záda naprosto oddělaná, krk odřený a mnohé další.
Navíc většina ostatních pracovníků byli Indové, kteří dělají
tempem, které opravdu nechápu. Na obědové pauze jsem zjistil, že
jsem si měl přinést nějaký oběd, takže jsem byl o hladu. No,
ne tak docela, dva dny předtím jsem si koupil sušenky, tak jsem se
snažil nacpat tvrdýma, suchýma sladkostma :) . Poté se zase dělalo
a já měl dojem že ten den nikdy neskončí. O další přestávce jsem se
dal do řeči s jedním bělochem(jediný ne-ind ve skupině krom mě
a Chilana). Po vzájemném představení se mě zeptal odkud jsem,
řekl jsem “Czech Republic“. Tvářil se nechápavě, tak jsem mu
prozradil že je to uprostřed Evropy. Pak jsem se ptal já, odkuď
je on. Že prý Německo... Tak jsem to přešel s úsměvem a šlo
se zase dělat. Když den konečně skončil, tak nám majitel
sdělil, že je mu bohužel líto, ale nejsme dostatečně rychlí a
že bychom zhoršovali průměr ostatních(dělá se na nasbírané kiwi, ne na hodinu). Nebylo se čemu divit, dělali jsme to první
den a ti Indové jsou vážně nedostižní. No co, za den jsme
dostali zaplaceno a dokonce jsme dostali nabídku na práci jinde,
takže celkové spokojenost. Až na fakt, že jsem se téměř nemohl
hnout jak mě boleli nohy, ruce, záda, ramena... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat