Murphyho zákony platí. Dokuď jsem
déšť chtěl, tak nepřišel. Když jsem si vzal volno a potom
chtěl pracovat, prší dva dny... Naštěstí nepršelo celý den a
odpoledne se počasí umoudřilo, takže jsem si mohl udělat menší
výlet. Vyrazil jsem na pláž(Papamoa beach), podívat se na moře.
Nafotil jsem pár fotek, posbíral nějaké mušle, ochutnal vodu(je
slaná ;) ) a v botách si odvezl asi tunu písku. Domů se mi ještě
nechtělo, tak jsem zamířil k Mt Maunganui, hoře kolem které
jezdím do práce a kterou jsem viděl z pláže. Když jsem dorazil
k úpatí, tak mi zbývalo asi 40 minut světla, ale jak jsem se tak
díval nahoru, tak jsem si řekl: „Na takový kopeček, vyběhnu
jak srneček(dědeček? :) )“, oh, jak mi ta slova hořkla v ústech
když jsem byl v půlce. Ale zatnul jsem zuby a šlapal. Odměnou na
vrcholu mi byl překrásný západ slunce, který jsem se snažil
zachytit, ale obávám se že na to by byl třeba lepší stroj a
hlavně lepší fotograf. Zůstal jsem nahoře až do úplné tmy,
takže sestup dolů nebyla hračka, ale nějak jsem to zvládl. Pak
už jen cesta domů a spát. Mimochodem, teprve dneska mi přišla
SMS “Vítejte na Novém Zélandu“ od Vodafonu na mé české číslo :) .
Žádné komentáře:
Okomentovat