Naposledy jsme jeli na “krásný
sad“, který jsme ten den dodělali relativně brzo. Následovala
další oslavička, majitel přivezl pivo(tuším Export Gold, to už
se pít dalo), Colu, víno a nějaké chipsy, s tím jsme skončili
po čtvrté a jaké to bylo pak překvapení, když nás šéf
neodvezl domů, ale na další sad, tentokrát na zlaté kiwi. Tam
jsme dělali asi ještě hodinu až do úplné tmy, kdy už nešlo
vůbec nic vidět. Ale zas tolik to nevadilo, protože se platí od
hodiny, takže mi bylo jedno kolik toho posbírám. Když jsme
dorazili do Te Puke, tak jsem se šel podívat po jiném ubytování,
protože ta ubytovna ve které jsem bydlel do teď, byla strašně
předražená, na to co nabízela. V supermarketu jsme(se Sebastianem)
našli inzerát na pokoj a jeli si to prohlídnout. Za míň peněž
více muziky. Víc místa, internet, kuchyňka, prostě 100% zlepšení.
Předbězně jsme se dohodli a jeli jsme domů, kde mě čekala
povinnost, kterou jsem odkládal jak to jen šlo, praní. No, s chutí
do toho a půl je hotovo. Náházel jsem tam prádlo, nasypal prací
prášek na místo kde jsem předpokládal že patří. Navolil
nějaký program, o kterém jsem si myslel že nemůže nic pokazit,
a spustil. Hm, to nebylo tak těžké... chyba lávky. Při
vytahování prádla jsem si všiml že na něm jsou přilepené
nějaké žmolky, nejdřív jsem tomu nevěnoval pozornost, ale když
jich bylo víc, tak mi to nedalo a začal jsem přemýšlet. Aha!
„Vytáhnout věci z kapes“, to vždycky mamka říká ať udělám
a na to přesně jsem zapomněl. Po chvilce jsem našel i viníka, v
kapse u košile jsem měl ústřižky s boarding ticketů. Naštěstí
byly víceméně v celku a moc se nerozdrobily, další parádní
zkušenost :) .
Žádné komentáře:
Okomentovat